„Já si nemůžu přát nic jiného, než aby se Febiofest dál rozvíjel.“
Ve čtvrtek 15. března 2018 odstartuje jubilejní 25. ročník MFF Praha – Febiofest. Jak a proč ale tento oblíbený filmový festival vznikl? Co bylo jeho cílem? A proč se ocenění, které si odnášejí české i světové filmové hvězdy a tvůrci, jmenuje Kristián? Na to všechno jsme se zeptali prezidenta festivalu, pana Fera Feniče. Navíc jsme se dozvěděli, na jaké filmy se chystá prezident osobně, co přeje Febiofestu do budoucna a kdo z jeho rukou letos převezme již zmíněného Kristiána.
Červený koberec: Mezinárodní filmový festival Praha – Febiofest se narodil v roce 1993, dnes tedy oslavujeme jeho pětadvacáté výročí. Vzpomenete si na začátky festivalu?
Fero Fenič: Určitě. Byla to taková malá akce v Euroklubu v Opletalově ulici v Praze, která vznikla jako moje odpověď na stav tehdejší české kinematografie. Zanikala kina a filmové kluby. Nebyla možnost vidět náročnější snímky, protože kina, co přežila, byla zaplavena komerčními snímky, po kterých byl hlad. Tehdy jsem byl pedagogem na Filmové fakultě AMU v Praze a bál jsem se, že jednou sice budou na filmy prostředky a bude lepší stav české kinematografie, ale nebudou diváci. Napadlo mě udělat, alespoň pro své studenty a přátele, festival nezávislých snímků. V začátcích měl Febiofest podtitul „přehlídka nekomerční kinematografie“. Takto jsme začínali. První ročník a jeho úspěch u diváků vedl k postupnému nárůstu. Původně jsem nepředpokládal, že založím mezinárodní festival. Myslel jsem si, že Febiofest zůstane jako klubová záležitost, která se částečně rozšíří, ale celou dobu jsem bojoval právě s tím, že mě celá akce přerostla. Praha, jako hlavní město a hlavní centrum studentů a filmových diváků v této zemi, neměla ve své historii žádný velký filmový festival. Byl tu jeden pokus, který dopadl špatně. Byl tu evidentně hlad a ten začal naplňovat Febiofest, byť na samém začátku to nebylo jeho cílem. Postupně se transformoval v mezinárodní přehlídku, rozrůstal se a profesionalizoval se, protože diváci na něho začali klást nároky, jako kladou na obdobně velké mezinárodní akce. Až vyrostl do rozsahu, jaký je dnes.
Červený koberec: Již v počátcích jste si stanovili heslo „Všechno pro diváka“. Platí to i dnes?
Fero Fenič: Samozřejmě. Já jsem nechtěl oslovovat jen filmové profesionály a největší fandy z filmových klubů, protože o tyto diváky nebylo třeba bojovat. Naopak jsem chtěl oslovovat ty diváky, kteří přestali mít kontakt s jinými filmy než těmi komerčními, které nabízela kina a multiplexy. Vždy jsme byli „kultivační festival“ a přispívali jsme a doufám, že přispíváme i nyní k podpoře a rozvoji především české kinematografie. Jako první festival u nás jsme začali jezdit i do regionů.
Červený koberec: Umělci ocenění na MFF Praha – Febiofest přebírají Kristiána, jehož autorem je Olbram Zoubek. Proč zrovna Kristián a jak vznikla spolupráce právě s tímto umělcem?
Fero Fenič: Po několika letech, kdy začal festival růst, jsme přistoupili k tomu, že jsme začali oceňovat některé tvůrce; jak české, tak zahraniční. Cena Kristián byl můj nápad. Volil jsem jméno jednoho z nejpopulárnějších českých filmů z počátku kinematografie, a to film Kristián. Jak je vidět, i ceny ve světě mají většinou jednoduché jméno. A Olbram Zoubek byl pro mě nejen vynikajícím umělcem, ale i člověkem s velkým morálním kreditem. Chtěl jsem proto dát i této ceně určitou přidanou hodnotu, a to je právě ten kredit umělce, který ji vytvořil.
Červený koberec: Kdo si z jubilejního 25. ročníku MFF Praha – Febiofest Kristiána odnese?
Fero Fenič: Letos to budou čtyři tvůrci. Na zahájení převezme Kristiána velká světová legenda, francouzská herečka Catherine Deneuve a česká herečka Daniela Kolářová, která hrála ve více než sto filmech a televizních inscenacích. Dále pak francouzští režiséři Arnaud Desplechin a Leos Carax. Letos se nám nečekaně sešla francouzská sestava.
Červený koberec: Pětadvacátý jubilejní ročník. Na jaké novinky a překvapení se můžeme letos těšit?
Fero Fenič: Každý ročník je novinkou, protože přináší filmy, které zde ještě nebyly k vidění. Všechny nové filmy jsou uvedené alespoň v české premiéře, nebo evropské či světové. Stále je tu spektrum mnoha zemí, kolem šedesáti zemí z celého světa, tedy filmy, které jinde a jindy už neuvidíte, protože se většinou neocitávají v běžné distribuci. A samozřejmě spousta zajímavých hostů; bude jich letos kolem padesáti a budou filmy uvádět a doprovázet. A jak je na Febiofestu zvykem, zůstávají v kině po promítání filmu a budou debatovat s diváky.
Červený koberec: Letošním bonusem pro diváky je Festivalový stan, který vyrostl na Václavském náměstí. Mohl byste ho trochu přiblížit?
Fero Fenič: Přemýšleli jsme o nějakém příspěvku ke 100. výročí založení Československého státu, které letos oslavíme. Rozhodli jsme se na Václavském náměstí postavit stan, ve kterém se budou bezplatně po celou dobu festivalu a týden před zahájením, promítat různé filmy, ať už archivní nebo dokonce novinky, které v nějaké podobě a tématech připomínají storoční cestu v této zemi od vzniku státu do dneška.
Červený koberec: Na jaký film byste diváky z programu 25. MFF Praha – Febiofest pozval?
Fero Fenič: Je to strašně těžké, protože jsem žádný z těch filmů neviděl a ani většina mých kolegů. Já jsem zvědavý na poslední film Wima Wenderse Až na dno nebo na romanci Dej mi své jméno, která byla nominovaná na čtyři Oscary a poté půjde do českých kin.
Červený koberec: Co byste jak letošnímu ročníku, tak do budoucna obecně Febiofestu popřál?
Fero Fenič: Já si nemůžu přát nic jiného, než aby se Febiofest dál rozvíjel a dál byl podporován partnery, sponzory, hlavním městem Praha a Ministerstvem kultury, protože jsme na tom závislí a aby mě přežil. Aby tady byl i poté, co já tady nebudu, protože je tady mnoho lidí, kteří potřebují inspiraci, emoce, naděje, energii a všechno, co z filmového plátna na ně může sálat a pomáhat žít hodnotnější život. Chtěl bych, aby se festival dál rozvíjel a nezanikl.