Recenze: Neposlušnost / Disobedience

Máte poslouchat společnost, nebo radši své já?
 
 
Ronit (Rachel Weisz) byla vychována v ortodoxní židovské komunitě. Vyrůstala v blízkém přátelství s Dovidem (Alessandro Nivola) a Esti (Rachel McAdams), ale vztah ke kamarádce přerostl v něco hlubšího. Když respektovaný rabín spatřil svou dceru, jak se líbá s jinou dívkou, zatratil ji. Ronit zmizí do New Yorku a stane se uznávanou fotografkou, žije si život podle sebe a na své kořeny nevzpomíná. Dokud ji nezasáhne zpráva, že její otec po těžké nemoci zemřel. Nemůže jinak než se vrátit do Anglie, aby uctila jeho památku. Už tu ale není vítaná. Nebo snad v její návrat přece jen někdo doufal?

Bude se muset rozhodnout, zda pro ni znamená víc její víra, nebo to, kým opravdu je.Ronit zjišťuje, že ji všichni vymazali ze života. V závěti o ní není zmínka, noviny o rabínovi píšou jako o bezdětném. Nikdo se ji ani neobtěžoval informovat, když umíral, a jsou překvapeni, když se vůbec ukáže na pohřbu. Hlavní hrdinka by se nejraději otočila na patě a zmizela z tohoto věřícího světa, kterému už nerozumí. Potřebuje ale truchlit a vyrovnat se se svou ztrátou, smířit se s tím, že už nikdy nebude moct otci říct, že ho milovala. Přitom se ale otevře další stará rána: city k Esti. Ta je teď pobožnou učitelkou, vdanou za nejlepšího kamaráda. Uvnitř sebe ale celý život dusí pocity, které by její církev neschválila. A nechce dopadnout jako Ronit. Bude se muset rozhodnout, zda pro ni znamená víc její víra, nebo to, kým opravdu je.

Ronit nikdy nedokázala a nedokáže skrývat, kým je. Proto trousí na adresu židovství nejednu sarkastickou poznámku, což potěší diváky holdující černému humoru. V druhé polovině už se takových vtípků nedočkáme. Esti vždy dělala, co jí přikazovala víra a komunita, i když ji to ničí. Jenže pokud by odešla, ztratila by tím všechno, co doposud znala. Vidí svoje vyhlídky na Ronit, která má sice úspěšnou kariéru, ale nepříliš uspokojivý život. Je osamocená, ale dost silná na to, aby takové břímě zvládla nést. Hlavní pro ni je, že má svobodu a může se rozhodovat sama, ne podle něčích pravidel.

I když skončí všechny tři zásadní postavy v situaci, kam je přivedla společnost, nemusí svádět boj s ní, ale uvnitř sebe. Esti se rozhoduje, jak naloží se svou budoucností, Ronit se ji snaží podpořit zodpovědně a nesobecky, Dovid musí zvážit, jak se k verdiktu své ženy postaví. Rachel Weisz propůjčuje Ronit svou sílu, sebedůvěru a nezlomnost. Zároveň nám svým pohledem dává najevo, že musela za svou svobodu přinést bolestivé oběti. McAdams se během filmu mění z uťáplé ženušky, která pohřbila všechny své touhy, ve vášnivou sebevědomou ženu. Přestože Weisz i McAdams jsou skvělé herečky, chemie mezi nimi nefunguje a vášnivé sexuální scény jsou možná spíše kontraproduktivní. Nivola skvěle ztvárňuje věřícího, avšak dobrého člověka, který sice není ideální postavou, ale nemůžeme ho nesnášet. Kamera sleduje herce, prakticky nenalíčené, hodně zblízka. Atmosféra je strohá, jako by víra byla všudypřítomná. Stísněnost vytváří i absence hudby, dokud nás na malou chvíli nevysvobodí nostalgická Lovesong od The Cure.

Konflikt víry a sexuality řeší postava Rachel McAdams, která má nakonec mnohem zajímavější vývoj než Ronit její kolegyně Rachel Weisz. U ní mohlo být více rozpracováno téma truchlení, protože si nakonec musí obě hrdinky řešit svoje vlastní problémy, a jejich vztah jako hlavní téma filmu tolik nefunguje. Příběh někdy plyne příliš pomalu, nebo se vrací ke stále stejným zápletkám. Přesto jde o působivé a velmi důstojné zpracování tak složité problematiky.
 
 

Máš nový parfém?

Kamarádka + kamarádka + kamarád, jak tohle dopadne?

Stojím vždy za tebou.