Recenze: Dvě nevěsty a jedna svatba

Místo vtipné kaše obsazena vtipná Polívková.
 
 
Čeští tvůrci už se zřejmě smířili s minulostí, takže namísto osmi divů socialismu začali podávat vtipnou lásku. Po přehlídce katastrof v podobě Špindlu nebo Všechno nebo nic do kin přichází slušnější komediantský kalibr v podobě Dvou nevěst a jedné svatby. Od obsazení Anna Polívková, Jan Dolanský nebo Bob Klepl se nedá očekávat žádná osudová romantika, při které diváci omdlévají vzrušením, zato ale předpokládáme královskou zábavu. Ta přijde, i když spíše princeznovská.

O co tedy jde. Princezna Maruška Palečková (Anna Polívková) je dospělá žena, která uvádí kutilský pořad na Nově (aj ta krajta, první zářez) a je smířená s tím, že všichni chlapi na světě jsou kreténi. Do rodné vesnice jezdí krajně nerada, jelikož každá její návštěva končí kocovinou. Zrovna když se opilá lísá ke své dávné lásce Jiřímu (Jaroslav Plesl), zjistí, že laškuje se snoubencem svojí sestry. Otázkou je, zda si bláznivá Maruška nechá utéct snad jedinou příležitost na chlapa, který nevypadá jako kretén.

Jediná, kdo snímek drží bezpečně před branami Mordoru, je Anna Polívková.Režisér Tomáš Svoboda už má na kontě třeba film Hodinový manžel. Na jeho nejnovějším pokusu o trhák jde poznat, že se snažil oprostit od jistých kvalit mnoha českých filmů (tím narážím na sprosté ohrané vtípky a předem jasný průběh). Přinejmenším ve filmové sféře naší zemičky se mu to podařilo, kdyby ale měl snímek tu možnost vycestovat za oceán, jistě by si našel mnoho přátel. Tak třeba hlavní postava si povídá sama se sebou a kdo neviděl Bridget Jonesovou? Jednoho dne také Maruška zjišťuje, že jí vedení do pořadu přidalo chlapa, a pěkně drzého. Jen tady je Gerardem Butlerem z Chceš mě, chci tě Jan Dolanský oblečený jako adolescent.

Jediná, kdo snímek drží bezpečně před branami Mordoru, je Anna Polívková. Nikdo jiný se ani omylem nerovná jejímu extravagantnímu pojetí Marušky a nezdolnému humoru. Blíží se jí Klepl a Dolanský, na hony vzdáleni naopak nudí Jaroslav Plesl a Ester Geislerová, jindy skvělí herci. Vzhledem k nadsázce tohoto filmu o mladé slečně, která vidí svět střízlivýma očima, nám nakonec ani nevadí, že v celém příběhu neexistuje chemie. Tedy kromě té mezi tatínkem Bohumilem Kleplem a kapelou Brutus (a je to tu zas).

Nic si nenamlouvejme, český film čeká k dobrým romantickým komediím ještě maratón, ale Dvě nevěsty a jedna svatba už alespoň přestaly lenošit na gauči a stojí na startu. Přestože snímek nezačíná zrovna nejšťastněji a hned v prvních minutách nakousneme do stereotypního koláče, ukáže se velmi záhy, že schopnost Anny Polívkové žertovat na svůj účet film z bryndy vytáhne. Zbytek hereckého osazení sice za Maruškou Palečkovou spíše pokulhává a užijeme si i porci povinného product placementu, ale ve výsledku je hodina a půl strávená v kině docela milým zážitkem. Klidně i opakovatelným.
 
 

Těší mě, Stavitel. Bořek Stavitel.

Co to je za vola? 

Přece Bořek. Víš ne: „Známe Bořka, všechno…“