Jeden strom, dvě rodiny, tisíc problémů.
I tak se dá ve zkratce shrnout toto islandské drama pro otrlejší. Seveřané si pro nás opět připravili pořádný zážitek. Pod jedním stromem se sice prezentuje jako komedie, vtipného tam však najdeme pramálo. Anebo prostě ve Skandinávii jinak vnímají humor. Nutno podotknout, že pár úsměvných scén se tu najde, ale v jádru jde spíše o poměrně depresivní příběh.
Děj se točí kolem toho, že na zahradě domku v předměstí roste do výše košatý strom. No a ten vrhá stín na sousedovic zahradu. Jim to samozřejmě vadí a chtějí se stínu za každou cenu zbavit, stačilo by, kdyby se strom aspoň prořezal. Manželský pár odvedle je však neoblomný, stromu se nesmí nikdo dotknout. A tak začíná sousedská válka. Do toho sledujeme rozpadající se vztah jejich syna s jeho manželkou, kterému nezbývá než jen bojovat o mladou dcerku.
Děj je přímočarý a jasný, má i určitou pointu.Zní to možná poněkud zapeklitě, ale věřte, že není. Děj je přímočarý a jasný, má i určitou pointu (ale o tom, až později). Režisér Hafsteinn Gunnar Sigurðsson vytvořil příběh se zajímavou zápletkou, jehož závěrečné vyznění a duch, ve kterém se nese, je však poněkud odstrašující. Tím se jen potvrzuje jakési povědomí o tom, že co severský snímek, to silný zážitek. Jinak tomu není ani zde. A i když se nejedná o špatný film, tak zcela určitě není pro každého. Dalo by se polemizovat, zda Sigurddsson v některých ohledech trochu nepřeháněl (viz násilné scény, které asi mají působit vtipně a podobně). Co se mu však povedlo, bylo vybrat kvalitní herecké obsazení.
Všichni do jednoho podávají poměrně silné výkony, které ještě více podtrhávají celkový tón filmu. Nejvýraznější je asi Steinþór Hróar Steinþórsson v roli Atliho, syna Ingy a Baldvina, majitelů onoho problematického stromu. Ten si prochází manželskými problémy a dočasně se nastěhuje k rodičům, takže je zahrnut i do potyčky se stromem. Steinþórsson dobře ztvárňuje muže, který je na dně a snaží se dát si život do kupy. Jeho výkon má hloubku a emoce. Podobně emotivní (ne-li více) je jeho matka Inga v podání herečky Eddy Björgvinsdóttir. Ta se představuje coby zlomená žena, kterou psychicky zničila záhadná smrt druhého syna. A snad kvůli tomu se upíná na strom a bojuje za něj na život a na smrt. Její emoční výkyvy (jako když ji například Atli najde ležet na podlaze obýváku ve zvláštním psychickém rozpoložení) jsou mrazivé a zanechají na divákovi stopu. Coby Baldvin se pak představil Sigurður Sigurjónsson. Ten působí jako jakýsi hlas rozumu a možná i nejsympatičtější postava celého příběhu. Sousedy Konrada a Eybjorg pak ztvárnili Þorsteinn Bachmann a Selma Björnsdóttir, Atliho manželku Agnes si pak zahrála Lára Jóhanna Jónsdóttir.
Všechny postavy mají své vlastní problémy. Atli a Agnes řeší rozvod a péči o dceru, Inga popírá smrt svého syna, Baldvin se snaží sžít s psychickým rozpoložením své ženy, Konrad a Eybjorg se snaží o dítě, a do toho všeho ten zpropadený strom! Snímek tak dobře ilustruje, že i když jsme všichni odlišní, tak každý má nějaký svůj problém, se kterým se snaží žít. Každý má to něco, nějaký „strom“, který mu vytváří pochmurný stín v jeho životě. Ale co se stane, když se toho stínu konečně zbavíme? Bude líp? A to je přesně pointa toho poněkud depresivního snímku, který je v zásadě psychické lidské drama, do kterého tvůrci vložili i jakési prvky komedie.
Seveřané mají zkrátka zvláštní mrazivý smysl pro humor. I přes to se tu dají najít vtipné momenty, u kterých se zasmějeme (jako například holčička počítající chlupy v nose svému tatínkovi a podobně). Ty jsou však vzápětí vystřídány scénami, na které je opravdu potřeba mít silné nervy i žaludek. To však nemění nic na tom, že Pod jedním stromem je velmi kvalitní a povedený film s důležitou symbolikou a skvělými hereckými výkony. Jen prostě není pro každého, skousnou ho pouze ti otrlejší.
Stromečku, už si pro tebe jdu.
Opovažte se na něj sáhnout! Copak vám se ten stín nelíbí?
Tak si představ, že nám chtěl ze stromu udělat keř.
Pod jedním stromem / Under the Tree
Seveřané mají zkrátka zvláštní mrazivý smysl pro humor. I přes to se tu dají najít vtipné momenty, u kterých se zasmějeme (jako například holčička počítající chlupy v nose svému tatínkovi a podobně). Ty jsou však vzápětí vystřídány scénami, na které je opravdu potřeba mít silné nervy i žaludek. To však nemění nic na tom, že Pod jedním stromem je velmi kvalitní a povedený film s důležitou symbolikou a skvělými hereckými výkony. Jen prostě není pro každého, skousnou ho pouze ti otrlejší.
- Hodnocení