Recenze: Úsměvy smutných mužů

Nezajdeme na jedno?
 
 
Spisovatel Josef má problém s alkoholem a je si toho vědom. Po několika eskapádách se dostává do léčebny. Zde potkává skupinku zajímavých mužů, z nichž každý má své vlastní problémy a důvody, proč začal nezdravě pít. Seznamuje se tak například s Honzou, bývalým reprezentantem v triatlonu, či geniálním matematikem Milanem, nebo Tomášem, který řeší zapeklité rodinné problémy. Zkrátka každý má svůj příběh a důvod proč se ocitl v léčebně. Společně se pak tato poněkud nesourodá skupina ztroskotanců vydává na válečnou stezku, aby pokořila svého největšího nepřítele. Jejich cílem je, aby se stali lepšími pro sebe i své rodiny.

Tak zní slibná premisa k celovečernímu snímku Úsměvy smutných mužů. Předlohou mu byla stejnojmenná kniha Josefa Formánka, která se zakládá na skutečných událostech. Sledujeme zde osud autora a jeho spolupacientů. Tvůrci pod vedením režiséra Daniela Svátka nabízí psychologické drama a nevšední pohled do světa závisláků. Postupně nám odkrývají různá zákoutí této, v zásadě, nemoci. Svátek a spol. kvalitně pracují s psychologií jednotlivců i skupiny a vykreslují ucelený obraz toho, jak vypadá odvykací kúra a jako to chodí v takové léčebně.

Nabízí se nám tu navíc unikátní pohled do duše alkoholika.Nabízí se nám tu navíc unikátní pohled do duše alkoholika, a to nejvíce skrze svého hlavního hrdinu, kterým je autor knižní předlohy Josef Formánek v podání Davida Švehlíka. A ten podává vskutku kvalitní výkon a představuje se jako talentovaný herec, který se ničeho nebojí. Jeho přednes má hloubku, cit a emoce. Zkrátka je znát, že si herec roli prostudoval a snažil se do ní vložit opravdu vše. Dobře ztvárňuje lidskou zranitelnost a beznadějnost, asi nejpůsobivější je scéna, kdy se nahý svíjí schoulený na podlaze koupelny, k přenesení zprávy v této scéně nejsou potřeba slova, Švehlík všechno hravě předvede pohyby a mimikou. Vedle Švehlíka juniora stojí jistě za zmínku Jaroslav Dušek a Ondřej Malý. Dušek se po letech vrací na filmové plátno a opět dokazuje, že v současnosti patří k nejvýraznějším českým hercům. Svou roli, byť je menší, si osvojil a jeho přítomnost je ve scénách zkrátka znát. Dušek se zde objevuje jako kdysi geniální matematik Milan, který věří, že je vyslancem vesmíru. V této své úloze je Dušek přesvědčivý a nechybí mu ani emoce. Na druhou stranu postava Ondřeje Malého, tedy bývalý triatlonista Honza, je poněkud racionálnější. Po dlouhou dobu působí jako nejrozumnější z celé skupiny. Malý dodává své role jakési charisma a přibližuje ji nám divákům, takže není těžké si ho rychle oblíbit. Další smutné muže ztvárnili například Ivan Franěk, Jaroslav Plesl nebo Jiří Maryško.

Kromě výrazných hereckých výkonů je v příběhu významné i prostředí, kde se odehrává, tedy léčebna pro závislé, kde jsou naši hrdinové na odvykací kúře. Celý snímek se natáčel v areálu psychiatrické léčebny v Petrohradu na Lounsku, a právě pro to působí prostředí autenticky a vytváří tu správnou atmosféru. Autentické záběry nemocnice a jejího okolí mají ve filmu přidanou hodnotu a dotváří už tak poměrně silný zážitek.

Úsměvy smutných mužů jsou snímkem, který na svém divákovi po jeho zhlédnutí zanechá dojem. A ten je poměrně silný. I když se zde najde pár vtipných momentů, jde o čistokrevné psychologické drama s prvky tragikomedie. Smutní muži jsou výpovědí alkoholika a jeho strmou cestou za štěstím a svobodou. Skrz kvalitní herecké výkony a věrohodné prostředí psychiatrické léčebny se nám dostává autentického zážitku, na který se těžko zapomíná.
 
 

A teď si dáme dvacet pánové.

Máš hrozně měkké čelo.

Milý deníčku, dal bych si panáka.