Recenze: Muž, který zabil Dona Quijota / The Man Who Killed Don Quixote

Quijote žije!
 
 
Pokusit se vůbec popsat tento snímek je podobně absurdní úkol jako dobrodružství, která zažívají jeho hrdinové. Než se dostaneme k ději filmu, musíme se ponořit do kontextu. Nejdříve je třeba vzít v potaz jednu věc: je to dílo Terryho Gilliama. Americký výtvarník a filmař, který má na svědomí přinejmenším bizarní, avšak kultovní snímky Dvanáct opic a Brazil. Ne nadarmo se do povědomí veřejnosti dostal jako člen skupiny Monty Python, k jejichž snímkům a Létajícímu cirkusu asi netřeba více dodávat.

Jako by nestačil svérázný režisér/scénárista v jedné osobě, cesta ke snímku byla tak zapeklitá, že by vydala na film sama o sobě. Opravdu je první pokus o natáčení zachycen v dokumentu Ztracen v La Mancha, pojednávající o pouhých šesti dnech práce štábu v čele s Johnnym Deppem a Jeanem Rochefortem před víc jak patnácti lety. Jenže se děla jedna katastrofa za druhou, ať už nepřízeň počasí, nemoc herce či hádky s producenty. Nakonec projekt zkrachoval a Gilliam se k němu neustále snažil vrátit. Rocheforta v dalších plánech nahradil John Hurt. Oba herci jsou dnes bohužel po smrti a snímek je jim věnován.

Cesta k dokončení snímku připomínala předem prohraný boj s větrnými mlýny.Díky dlouhým přípravám alespoň do role bláznivého Dona Quijota “stihl zestárnout” Jonathan Pryce, neboli hlavní představitel Gilliamova snímku Brazil z roku 1985. Co by bylo, kdyby… Jak by vypadal tento snímek, kdyby nebyl x-krát v průběhu let přepracován? O kolik lepší by byla postava v podání toho či onoho herce? O kolik pochopitelnější nebo zásadnější by bylo sdělení autora před pěti, deseti či patnácti lety? To už se nedozvíme. A všichni na premiéře v Cannes tak trochu čekali, zda smůla nepotrvá až do samotného závěru a kino třeba nezačne hořet. Cesta k dokončení snímku prostě připomínala předem prohraný boj s větrnými mlýny.

Toby (Adam Driver) byl nadějný a vášnivý režisér zcela ponořený do svých filmů. Dnes ale točí reklamy, znuděný životem a nespokojený se svou tvorbou, která bývala plná energie. Při natáčení ve Španělsku vzpomíná na svůj studentský počin, který tvořil s neherci v nedaleké vesničce s příznačným jménem Sueños (Sny). Zjišťuje, že jeho projekt změnil životy všech zúčastněných. Nadějná herecká hvězda Angelica (Joana Ribeiro) odešla za kariérou do světa, ale skončila na scestí. A představitel Dona Quijota, obyčejný švec (Pryce) se ze své role nikdy neprobral. Dodnes si pomateně hraje na legendárního rytíře. Absurdní satirická komedie brzy nabírá na obrátkách a Toby se jako Sancho Panza ocitne na oslíkovi a putuje po venkově při hledání dobrodružství coby “věrný panák”.

Film je zmatený, pochopitelně úmyslně. Upadáme do snového světa a zase se z něj probouzíme, ať už vtipy nebo sprostými nadávkami. Nechybí kritika moderní společnosti, politiků, mainstreamové tvorby. Ale to vše zaznamená jen pozorný divák, a ne každého bude bavit držet pozornost více jak dvě hodiny. Promyšlený příběh, vypilovanou pointu a herce dovedené k životním výkonům, to zde bohužel hledat nemůžeme.

Snímek je stejně zamotaný a bizarní jako sny, stejně svérázný jako jeho tvůrce. Nikdo vám nemůže zaručit, že tenhle počin budete mít rádi, ani pokud jste Terryho příznivcem. Trvalo skoro třicet let, než konečně přivedl své vysněné dítko do kin, a někteří diváci si bezpochyby budou klást otázku, zda TOHLE stálo za tu námahu. Terrymu ano. Ví, že se najde alespoň pár Quijotů, kteří podlehnou stejnému druhu bláznovství a z kina budou odcházet unešení. Třeba jste jedním z nich.
 
 

„Támhleten blázen už tu točí patnáct let!“

„O mých dobrodružstvích napsali knihu.“

S kým bojovat dřív, s větrným mlýnem nebo s větrnou elektrárnou?