Recenze: BlacKkKlansman

Když černoch infiltruje Ku-klux-klan.
 
 
Tak to musí být jedině podle skutečných události. Natolik surreální příběh, že nelze uvěřit, že se to všechno doopravdy stalo. Ale ono se to stalo a tvůrcům v čele s režisérem Spikem Lee se povedlo vytvořit opravdu poutavou podívanou, která chytne už od samého začátku a nepustí až dokonce. Lee a spol. pomocí nejrůznějších detailů věrně navozují atmosféru sedmdesátek, což dopomáhá k celkovému zážitku z filmu. Scenáristi Charlie Watchel a David Robinowitz nás svým vypravěčským stylem vtáhnou do příběhu, který má velmi důmyslnou a důležitou pointou i pro dnešní společnost.

A o co, že tu vlastně jde? Ron Stallworth je v 70. létech historicky první černošský policista v Coloradu. Jednoho dne se dá přes telefon do hovoru s Davidem Dukem, pohlavárem Ku-klux-klanu a postupně si ho omotá kolem prstu, aniž by ten druhý tušil, že na opačném konci sedí mladý černý kluk s gigantickým afrem (tak typickým pro sedmdesátky). Když pak přijde čas na osobní setkání s KKK, vyšle Ron svého bělošského kolegu Flipa Zimmermana, který se má za něj vydávat. A tak začínají odkrývat pletkaření jedné z největších rasistických organizací. A na druhé straně začínají svoje plány spřádat Černí panteři, radikální skupina Afroameričanů.

Celý příběh stojí na hlavním hrdinovi, kterého ztvárnil John David Washington, charismatický synek Denzela Washingtona.Tak zní premisa, kterou psal sám život. Celý příběh stojí na hlavním hrdinovi, kterého ztvárnil John David Washington, charismatický synek Denzela Washingtona. Ten ukazuje, že herecké geny se v něm nezapřou. Mladý Washington podává velmi kvalitní výkon a je protagonistou, kterého si lehko oblíbíme. Jelikož je film z části černá komedie a z části drama (jak už to, tak v životě bývá), zvládá Washington s nadhledem humornou nadsázku i emocionální momenty. Velkou oporou mu je Adam Driver, který si zahrál jeho policejního kolegu Flipa, který Rona zastupuje na setkáních s KKK. Driver, známý především coby Kylo Ren ze Star Wars či ze seriálu Girls, se v poslední době objevuje v čím dál tím více projektech a zdá se, že jeho hvězda stoupá. A je to k tomu pádný důvod, Driver se totiž ukazuje jako talentovaný herec, který si zkrátka osvojí každou svojí roli. Stejně jako jeho výše zmíněný herecký kolega má správné komediální i dramatické načasování. Další významnou roli zde má Topher Grace coby Winston Duke, vlivný vůdce KKK. Grace, posledně viděný například v Deliriu, se pomalu profiluje ve kvalitního herce a dokazuje, že umí hrát (navzdory jeho výkonům v minulosti). Coby Duke se představuje jako nafoukaný byznysmen, který si myslí, že všechno ví a zná, opak je však pravdou, protože se nechá poměrně lehko napálit Ronem. Přesně v něm a jeho přisluhovačích (skvěle zahraných Ryanem Eggoldem a Jasperem Pääkkönenem) se odráží mentalita některých lidí i v současnosti.

A právě na současnost apelují i jiné aspekty filmu. Poměrně jasně se v něm odráží i dnešní situace zejména ve Spojených státech. Autoři tak ukazují, že i když si myslíme, jak jsme od 70. let pokročili, za tak moc se toho nezměnilo. Mentalita některých jedinců a jejich uvažování o menšinách i nadále přetrvává, toto jednání a předsudky jsou zakořeněny tak hluboko (jak ostatně ukazuje i samotný snímek, když členové Ku-klux-klanu sledují černobílý film o svých předcích, jak honili „zlé“ černochy), že bude jen těžké se jich úplně zbavit. Lee mimo jiné dobře propojuje tématiku snímku s dnešním děním, když na závěr přidává videa ze současných protestů, demonstrací a projevů v (především) USA. Sice tím jaksi propaguje svůj vlastní názor, ale má to pointu a odůvodnění a v příběhu to funguje.

Navíc, což je velmi chvályhodné, Lee s Watchelem a Rabinowitzem dobře vykreslují tehdejší náladu, a že všechno není jen jednostranné. Neukazují, jako většina děl s podobnou tématikou, jen jeden úhel, a to ten, že bílí jsou ti zlí a černoši jsou oběti. Jistě, to je tam převážně zobrazováno, ale Lee a spol. ukazují na negativní aspekty i druhé stránky. Toho se týká dějová linie s Černými pantery (které vévodí Laura Harrier v roli Patrice), afroamerickými radikály, kteří jsou pravými opaky KKK, ale v zásadě požadují to samé, jen pro svoji rasu. Autoři snímku dobře poukazují, že ani jedna strana není v pořádku a radikální řešení, ať už je jakékoliv, není nikdy tím správným.

BlacKkKlansman má sice těžko zapamatovatelný název, ale po zhlédnutí se vám již vryje do paměti. Jak křičí jeho samotné heslo, je to „šílený, pobuřující, neuvěřitelný, ale skutečný příběh“, a lépe by tuto podívanou ani nešlo charakterizovat. Spolu s kvalitními hereckými výkony, atmosférou, z které přímo dýchají sedmdesátky, chytlavým soundtrackem a poutavým příběhem, je to podívaná, kterou zkrátka stojí za to vidět.
 
 

„Hele, seš rasista?“ „Já? Kdepak. A ty?“

Ten člověk na telefonu zněl nějak divně…

Rychle honem, musím ty padouchy chytnout!