Recenze: Alfa / Alpha

Jak se žilo v době ledové? Se čtyřnohým parťákem určitě lépe.
 
 
Mladík Keda (Kodi Smit-McPhee) vyráží na svůj první lov. Chce dokázat svému otci (Jóhannes Haukur Jóhannesson), který ho naučil vše, co zná, že je hoden jednou nastoupit po něm na místo náčelníka kmene. Jenže při lovu se něco zvrtne a Keda padá do propasti. Všichni ho považují za mrtvého a vrací se domů. Náš hlavní hrdina ale přežil.

Když se probere, zjistí, že je sám a zraněný. Musí se teď sám vypořádat s cestou do útočiště na zimu a s nebezpečím, které na něj číhá na každém rohu, nebo spíše za každým keřem. Když ho napadne smečka vlků, zdá se, že jsou to jeho poslední chvíle. Podaří se mu ale zranit vůdce smečky a její zbytek radši bere nohy na ramena. Keda má ale silný vztah k přírodě a když vidí, že raněný vlk zůstal stejně opuštěný jako on, pokusí se ho instinktivně zachránit.

Mladík a divoká šelma zjišťují, že musí spojit své síly, aby přežili.Mladík a divoká šelma zjišťují, že musí spojit své síly, aby přežili. Začnou si pomáhat, ochraňovat se a budovat vzájemnou důvěru. Není ale čas na legraci: jsou jen dva, a to je znevýhodňuje před okolními predátory, nemluvě o kruté zimě, která se nemilosrdně blíží. Keda ale díky svému dobrému srdci získává parťáka na život a na smrt neboli “nejlepšího přítele člověka”. Psa, který ale ještě není úplně psem, protože oba se ještě musí naučit, jaké výhody tento vztah nabízí.

Natáčelo se převážně v kanadské přírodě, ale štáb zavítal také na Island. Příroda obecně tu má významnou roli a často na nás také náležitě zapůsobí. Naopak efekty nejsou vždy zcela přesvědčivé. K autentičnosti přispělo odvážné rozhodnutí nechat herce mluvit vymyšleným jazykem, protože angličtina by tu působila určitě bizarně, ale ne každému divákovi to může vyhovovat. Pokud se chystáte na film s dětmi, titulky moc nevadí, protože tolik se tam toho nenamluví. A to ničemu neškodí, příběh se zde vykládá spíše obrazem, takže můžeme lépe vnímat atmosféru, přírodu či práci s kamerou.

Příběh je jednoduchý a u toho také zůstane, nemá cenu nad ním dumat. Každý, kdo měl někdy malé štěně a celé týdny a měsíce se ho pokoušel naučit, aby mu nečůralo na koberec nebo neohlodávalo boty, si po zhlédnutí tohoto snímku bude chtít pořídit vlka, protože ten se během pár dnů naučí číst páníčkovi myšlenky. Je tedy nutné brát scénář s nadhledem a užít si spíše podstatu filmu a jeho vizuální stránku.

Příběh o přátelství a touze přežít, přičemž díky prvnímu je možné to druhé. Nechybí více či méně nebezpečné zvířectvo z doby ledové, ne tak roztomilé jako v animovaných filmech, ale stejně tak působivé. Jako jednorázová rodinná podívaná film stačí, nebude ale fungovat u malých dětí, které můžou některé scény vystrašit, nebo u vášnivých hnidopichů, kteří hledají nepřesnosti: stačí vidět lovcův “outfit” a je jasné, že řešit některé prvky do detailu tady nebylo prioritou.
 
 

„Pojďme už na procházku…“

Člověk člověku vlkem?

Směle se můžete do kina vydat se psem. Ehm, s rodinou.