Recenze: King Skate

Ženy, pivo, skate!
 
 
Čas od času každý z nás vidí zdánlivě nezáživný film, ke kterému se dostane třeba jen čirou náhodou, anebo z donucení od přátel či partnera. A po pár minutách s údivem zjišťujeme, že nás „to“ začalo bavit. Taková milá překvapení nám často otvírají nové obzory a ukazují moc filmu: vtáhnout nás do děje a zaujmout atmosférou či zpracováním tématu, které je nám zdánlivě naprosto vzdálené.

A tohle může být případ filmu King Skate: i když divák se „skejtem“ třeba v životě ani nekoketoval, tento snímek se nezabývá jen prknem na kolečkách. Vystihuje také atmosféru mládí, života za železnou oponou, touhu po svobodě, které tu byl stejný nedostatek jako banánů. Ukazuje lidské příběhy, z nichž osudy některých už jsou uzavřeny.

Vzpomínky na bezstarostné projížďky, divoké párty, ale i podomácku vyráběná kolečka a u-rampy.Vzpomínky na bezstarostné projížďky, divoké párty, ale i podomácku vyráběná kolečka a u-rampy stlučené ze dveří a prken s námi sdílí parta vášnivých skejťáků, mezi které patřil třeba i Petr Forman. Většina z nich vytasí svoje stará prkna, která si z nostalgie schovávají, hned se jim objevuje jiskra v oku a začne jejich vyprávění o všem možném. O závanu svobody, o závanu Ameriky. O touze dělat něco jiného, řádit, užívat si zábavu, ohromovat holky i inspirovat děti. Nebo prostě jen tak jezdit.

Projekt vymyslel Šimon Šafránek, kterého inspirovala kniha Prkýnka na maso jsme uřízli. Logicky se pak ujal kromě tvorby scénáře i režie a vytvořil živelný dokument proměnlivý svým tempem, atmosférou i tématy. Někdy nás čeká jen zběsilý sled dobových záběrů doprovázený písněmi třeba od The Clash, Joy Division a Sex Pistols, pak přichází klidnější rozhovor plný vzpomínek, vzápětí vystřídaný archivními záběry ze socialistické televize.

Ucelenější strukturu snímek nemá, chytá se různých témat a nálad, které se zrovna nachomýtly do cesty, kdy skateboard je určitým spojovacím prvkem. Tím nás dokument dokáže získat na svou stranu a strhnout, nikdy totiž nevíme, co bude za pět minut. Pro „neskejťáky“ už může být takový styl vyprávění, které nikam nevede, ke konci únavné.

Dokument o průkopnících skateboardingu v Československu v 70. a 80. letech? Pro někoho téma přitažlivé jako magnet, jiného diváka by zase v životě nenapadlo takovému snímku věnovat byť jen pár minut pozornosti. Kdo má ale rád příběhy o srdcařích, rebelech a vynalézavosti, asi nemůže být zklamán, i když na „skejtu“ nikdy nejel.
 
 

Tenkrát jste se museli učit věci bez YouTube tutoriálů!

Tohle prkýnko od začátku přitahovalo i diváky.

Prkna se vyráběla ze všeho dostupného, k ježdění se hodily nepoužívané bazény i rampy z překližky.