Recenze: Po čem muži touží

Po čem? No po pivě a ženských.
 
 
Není v tom žádná filozofie. A to ví i šovinista a věčný sukničkář Karel (Jiří Langmajer), jakožto šéfredaktor časopisu Playboy, nebo si to aspoň myslí. Ale s ženami už je to složitější, pořád něco chtějí, jsou věčně nespokojené a jen mužům ztěžují život. Po úmorném a nepříliš vydařeném dni, kdy dostane Karel padáka a je nahrazen sličnou brunetkou, posléze se pohádá s bývalou manželkou i dcerou a navrch mu do auta nabourá nepozorná řidička, má Karel žen dost a potřebuje pivo. V opilé náladě se pak přimotá do karnevalového stanu vědmy Zoltany, kde si pod vlivem alkoholu přeje být ženou, protože ty mají přece život o tolik lehčí. Situace ovšem nabírá nečekaných obrátek, když se ráno probouzí coby Karla…

Taková je zápletka nového snímku Rudolfa Havlíka. A pokud se vám snad zdá povědomá, tak je to proto, že Havlík si poměrně dost vypůjčil z amerického trháku Po čem ženy touží, kde zazářil Mel Gibson. Paralely mezi oběma filmy jsou zřetelné. Obě díla se zaměřují na muže, který si myslí, že nejlíp rozumí ženám a oba jsou následně zakleti takovým způsobem, že nechtěně pronikají do útrap dámského života. Gibsonův Nick slyší, co si ženy myslí, u Langmajerova Karla zase dojde k proměně se vším všudy. I když však Havlík a spoluscenáristka Radka Třeštíková znatelně opisovali od kolegů za velkou louží, tak se jim povedlo vytvořit poměrně koukatelnou podívanou, která překvapivě i baví. Po dobu devadesáti minut se nenudíme, příběh má spád a nechybí mu ani humorné momenty.

Polívková zase jednou dokazuje, že hrát umí.O ty nejvtipnější se postarala Anna Polívková coby Karel, pardon Karla. Její samotný přednes coby tzv. mužoženy zkrátka baví. Polívková zase jednou dokazuje, že hrát umí, což ostatně víme, už od dob Účastníků zájezdu. Věrně zde okopírovala mužské manýry. Je vidět, že si dala záležet, aby co nejautentičtěji ztvárnila muže v ženském těle. To lze pozorovat například na tom, jak žíznivě vypije pivo, potahuje cigaretu či z jejího celkového postoje těla. Těžko si v této roli představit kohokoliv jiného. Navíc dobrou oporou je jí i Matěj Hádek coby Karlův kamarád Čestmír. Ten je takový ten správný chlapák a kámoš, co se vším poradí. Skvělé je i to, jak přepíná mezi drsňákem, který se chvástá před kamarádem a podpantoflákem, který má strach ze svojí ženy. A když už je řeč o ní, tak za zmínku jistě stojí i Lenka Vlasáková, která se sice v této malé roličce jen mihne, ale zato dává svoji přítomnost znát, stejně jako Oldřich Navrátil coby Karlův šéf.

Oproti tomu, poněkud slabší výkon podává Táňa Pauhofová, coby Leona, která nahradí Karla v postu šéfredaktora Playboye. Ta moc neoslní, je zkrátka taková nemastná neslaná. Její podání je jaksi strnulé a chybí mu jakýsi elán. Stejně tak se moc nevyvedla Andrea Hoffmanová coby Karlova ex-manželka. Ta je až příliš křečovitá a své repliky podává téměř bez emocí. Opomíjet by se neměl ani Jiří Langmajer, coby v zásadě hlavní postava. Ten se sice objevuje hlavně na začátku a posléze na konci, ale i tak je jeho přítomnost znát a ve svých scénách se neztratí.

Po čem muži touží staví převážně na klišé a poněkud tradičních představách o mužích a ženách. Ale poměrně zábavně si s nimi poradí. V závěru tak sledujeme příjemnou podívanou, co zabaví a neurazí. Sice nejde o nic překotně intelektuálního, stejně tak však nejde o žádný propadák, jak je tomu u většiny současných domácích komedií. Film příjemně překvapí svým neotřelým humorem, který se sice místy může zdát až přihlouplý, ale to už tak bývá. Celý snímek táhne Anna Polívková, bez níž by to zkrátka nešlo. Největším mínusem je však tak trochu neoriginální scénář. Polívková a spol. však baví, a to je to podstatné.
 
 

Když saháte na prsa nejlepšímu kamarádovy, to prostě manželka nepochopí.

Moc hezky voníš Karle.

Můžu nabídnout kávičku?