Recenze: Jak se moří revizoři

… nebo snad Jak se moří diváci?
 
 
Nové dílo české kinematografie nám slibuje, že pobaví celou rodinu, ovšem jeho tvůrci doufají dokonce v to, že film naváže na klasiky typu S tebou mě baví svět. Nestane se ani jedno a důvodů neúspěchu je celá řada. Film vznikal několik let a potýkal se s nedostatkem financí, režisérka a zároveň scénáristka Eva Toulová tak musela svému projektu věnovat spoustu času a energie, bohužel u filmu se body k dobru neudělují za snahu.

Příběh je o „obyčejné“ rodince, se kterou se máme ztotožnit. Otec Jan (Petr Batěk) je revizor a taková práce nenaplní optimismem asi nikoho. Máma Klára (Dana Morávková) je… především máma, protože o nějakém zaměstnání se nic nedozvíme. Každopádně víc, než její manžel s dětmi ji zajímají slevové akce a soutěže. Dcera Karin (Michaela Tomešová) je typická moderní dívka: buď se zkrášluje, nebo svou krásu zvěčňuje na selfie. A protože se považuje za neodolatelnou, vůbec jí nepřipadá zvláštní vodit kluky za nos. Proč jich nemít hned několik zaráz? Její bratr Marko (Ladislav Ondřej) je zase klasický flákač, blbne ve staré továrně u piva s kamarády a vymýšlí, jak si přilepšit, samozřejmě bez nějaké větší námahy. Postavy dětí se povedlo vykreslit poměrně věrohodně a za těch pár vtipných scén vděčíme většinou jejich postavám.

Hlavní hrdina se zamýšlí nad svým osudem a mrzí ho, že v životě nic pořádného nedokázal.Hlavní hrdina se zamýšlí nad svým osudem a mrzí ho, že v životě nic pořádného nedokázal. Třeba že není kosmonautem. Chce zoufale něco změnit, a tak udělá první krok (ne, není to změna práce): koupí si drahý oblek a potlouká se po Praze. To ho šťastným neudělá, takže odejde od rodiny a znovu se potlouká po Praze. Děti to nijak zvlášť nerozhodí, manželka se ale hroutí a bude se muset zamyslet nad tím, jak vztah zachránit, nebo co chce vlastně dělat. Například nasoukat se do starých šatů a jít křepčit na diskotéku mezi omladinu, to jí určitě zvedne náladu i sebevědomí. Marko konečně vymyslí, jakou kariéru si zvolit: bude zloděj. A Karin nenapadne nic lepšího než odjet na wellness pobyt s oběma svými kluky, určitě na to totiž nepřijdou (a oni na to skutečně nepřijdou). A tak se se sponzorem filmu vyráží na výlet do Norska, tedy pravděpodobně do Norska, protože je zmíněno jen jednou. Ale doufejme, že šlo jen o přeslech, jelikož v Norsku se rozhodně neplatí eury (!), které si Karin od mámy vyžádá. A onen nešťastný product placement je zde častější. Platící divák by v kině neměl mít pocit, že se přišel podívat na reklamu zkrášlující kliniky.

Velkou slabinou filmu je amatérismus a spousta technických chyb. Nejmarkantnější je to asi u zvuku, kdy máme pocit, že byl mikrofon snad pod peřinou nebo zapomenut ve vedlejší místnosti. Ani kamera nijak zvlášť nevyniká, často se díváme na záběry, které prostě k ničemu nejsou, třeba detail mazání másla na rohlík, pokud by divák náhodou nevěděl, jak na to. Tempo veškeré žádné, moc tomu nepomáhá fakt, že postavy málokdy něco dělají, dost často jen někde sedí a vedou unylé dialogy. Čeští diváci jsou sice díky úrovni našich komedií poměrně dobře vytrénovaní a snesou kdejaký nesmysl, ale tento kousek už dokáže opravdu umořit.

Nápady Toulové prostě nestačily na celovečerní film, tím pádem často cítíme bezradnost, třeba když se díváme minutu na krájení salátu a další nesmyslné scény. Film působí spíše jako sled scének, úroveň humoru je následující: postava A smaží slaninu na zapnuté žehličce, po půl minutě přijde postava B, která na tuto činnost upozorní ty méně bystré diváky. V druhé polovině snímku už pokusy o humor ani neprobíhají, protože štáb už úplně zapomněl na to, že točí komedii. A samotní herci film zachránit nemohli.
 
 

Jsem král světa! Nebo radši budu zloděj.

Český Chuck Norris. Haha.

Ve scénáři je díra, tak se budem líbat.