Recenze: Vánoce a spol. / Santa & Cie

Když Santa zachraňuje Vánoce.
 
 
A proč je zachraňuje? No, věc se má takhle: těsně před Štědrým dnem naráz onemocní všichni skřítkové, kteří připravují dárky. A tak jejich velkému bossovi, tedy Santovi, nezbývá nic jiného než se vydat do světa pro léky. Ze severního pólu to má evidentně nejblíže do Paříže, a tak přistává tam. Zde potkává sympatickou rodinu se dvěma malými dětmi, kteří mu jsou ochotni pomoct. Ale čas se krátí a situace komplikuje. Navíc Santa zjišťuje, že možná ani nemá tak rád děti.

Tak zní zápletka Vánoční pohádky z dílny Alaina Chabata. Ten je ve svém nejnovějším filmu doslova hvězdou se vším všudy. Nejenže se zde ujal režie, ale zasloužil se i o scénář a do toho všeho si udělil hlavní roli. A to není poprvé, že Chabat takto využil všech svých talentů naráz, jako obdobný příklad může posloužit i Asterix a Obelix: Mise Kleopatra, kde se kromě režírování a psaní předlohy ujal úlohy Caesara. Chabat je však naštěstí nadaný komik, který všechno toto zvládá, a jeho díla skoro nikdy nezklamou a nenudí. Vánoce a spol. není výjimkou.

Nutno však říci, že nejsilnější částí filmu je jeho úvodních zhruba patnáct minut, ve kterých nám je představena Santova továrna a jak v ní vznikají dárky, Chabat zde zapojil opravdu hojnou dávku fantazie a všelijaké způsoby, jakými přicházejí na svět hračky, jsou opravdu originální i humorné. Ovšem poté už kvalita i spád snímku poněkud upadají, a i když příběh vesměs baví, tak se chvílemi až moc vleče a pasáže zmateného Santy bloudícího v ulicích Paříže a hledajícího léky pro své elfy by se daly o něco zkrátit.

Chabatův Santa není klasickým „otcem Vánoc“.To však nemění nic na tom, že jde o milou podívanou s, především, kvalitními hereckými výkony. Chabatův Santa není klasickým „otcem Vánoc“. Nosí zelenou, je neotřelý, moc si nerozumí s dětmi, je odtažitý k lidem a náladový, ale je i kouzelný a miluje Vánoce. A Alain Chabat ztvárňuje všechny tyto jeho vlastnosti lehce a přesně. Další, koho je nutno zmínit je Golshifteh Farahani (Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta), která podává dosti hluboký výkon. Roli její přepracované, ale milující matky Amélie, jí zkrátka věříme. Po jejím boku, coby její manžel Thomas, tu pak vystupuje Pio Marmaï (Víno nás spojuje). Ten podává charismatický a výrazný výkon, kterým upoutá už od své první scény. Mimo jiné se zde objevuje i Audrey Tatou (Amélie z Montmartu), coby paní Klausová. Její role, i když výrazná, je však poněkud malá a je škoda, že Chabat nevyužil více hereččina zjevného talentu. V neposlední řadě stojí za zmínku i Tara Lugassy a Simon Aouizerate, dětští herci, kteří si zde zahráli dvojčata Amélie a Thomase. Ti vzhledem ke svému věku podávají solidní výkony a nejsou zastíněni svými dospělými kolegy.

Kromě hereckých výkonů zde stojí za zmínku i kostýmy, které jsou opravdu výrazné, možná až moc. Křiklavě rudé uniformy skřítků či až přehnaně pompézní vílí vzezření Audrey Tatou, působí místy trochu rušivě. I když jsou správně pohádkové, a tvůrci nejspíše chtěli ještě více podtrhnout tento fakt. Na druhé straně zeleně ošacený Santa je příjemnou změnou, oproti červené klasice, a působí jaksi elegantně, a dokonce i osobitě. Ve vtipném kontrastu je pak jeho civilní převlek, který vyvolává dojem hipstera, což dodává příběhu na humoru.

Dohromady jsou tak Vánoce a spol. milou pohádkou, která neurazí a potěší zejména ty nejmenší. Nenucený jemný humor jistě nezamrzí a zasmějí se u něj jistě v některých okamžicích všichni bez ohledu na věk. A i když se děj chvílemi až moc vleče, má stále poměrně originální zápletku, která zkrátka zaujme. Vánoce a spol. sice není vrcholová vánoční pohádka, ale o to tu nejde. Důležité je, že nás Vánočně naladí a dostatečně zabaví, a přesně to všechno Chabatův snímek splňuje.
 
 

Co blázníš chlape, teď je v módě zelená, červená už je passé.

Hele, koukej, padá Santa, něco si přej!

Prosím vás, nevíte kudy na Severní pól? Asi jsem zabloudil.