Recenze: Muzzikanti

Hudební mišmaš v přeplácaném scénáři zaujme leda krásou přírody a hereček.
 
 
Cesta ke slávě naivního mladého muzikanta s dobrým srdcem, to přišlo režisérovi Dušanu Rapošovi jako dobrý nápad na film. Problém je, že scénář byl dílem Petra Šišky, a pak už se výtvor nepodařilo moc zachránit. Výsledkem je děj, který na sebe téměř nenavazuje, hromada postav, která existuje proto, aby si mohl zahrát někdo z příbuzných a kamarádů tvůrců, v Česku zcela tradičně do očí bijící product placement a bezdůvodná nahota, která alespoň pánské části diváků trošku ulehčí průběh sledování Muzzikantů.

Hlavní pokus o děj se soustředí na Robina.Hlavní pokus o děj se soustředí na Robina (Patrik Děrgel), který skládá písně pro svou rockovou kapelu, ale úspěchu se ne a ne dočkat. Nakonec ho zachrání nabídka předskokanství pro vyhaslou hvězdu Majkla Bosse, něco jako parodii na Michala Davida, v podání Martina Dejdara s nekonečnou přehlídkou příšerných kostýmů. Boss samozřejmě jen zneužívá Robinovy nápady, ale co s tím může mladý hudebník, který nikoho nezajímá, asi udělat. Hudebníci se jedou připravit na nadcházející spolupráci do kempu do Těšínského Slezska – příroda je jednou z mála věcí, na co se tu dá dívat. Když už se někdo snaží dělat film o muzice, bylo by fajn do něj obsadit takové herce, kteří umí zpívat a hrát na nástroj, aby z toho pak divákovi nekrvácely oči a uši. Je zvláštní koukat na tolik předabovaných herců a všechny písně na playback.

Kemp řídí kdysi úspěšný rocker Izzi (Pavel Kříž) se svou příliš mladou přítelkyní Klárou (Michalina Olszańska). Okatě letmé pohledy nás nenechají na pochybách, že tady nastane problém. Je tu ale ještě Erika (Sara Sandeva), která je sice bohatá slečinka z města, ale nerozhodí ji ani sex na kamení s člověkem, kterého zná asi půl dne, a to ani když na ně spadne padák (!). Samozřejmě každá příležitost navléknout jednu z hereček do sexy oblečení (anebo vůbec do ničeho) se musí využít.

O roli připomínající hodného dědečka, který vždy přispěchá s nápomocnou rukou a dobrou radou, se dělí farář Norbert Lichý a Jaromír Nohavica. Nohavicův výkon není nijak zvlášť přesvědčivý, ale on alespoň není herec. Když podobné či horší výstupy předvádí jiní, kteří se za herce opravdu vydávají, je to o dost tragičtější. Děrgel na hlavní roli není dost charismatický, ale dělá, co může. Lovení mobilu z nadělení v kadibudce se nedá zahrát se ctí. Obsazení Kříže s vyžilou vizáží je sice mimo, ale na druhou stranu, komu by taková role sedla. Alespoň věříme jeho tradičně utrápenému pohledu ve tváři zapomenutého rockera, trpícího záchvaty, který se zahrabal v kempu, a zatímco řeší faktury, celkem netečně sleduje, jak se jeho mladá energická přítelkyně pomalu ale jistě přesouvá do náruče jiného. Martin Dejdar, který jako jeden z mála v osazenstvu má skutečně komediální talent, je beznadějně pohřbený pod lavinami trapnosti. Někteří herci přebývají úplně, jsou tam prostě jen proto, aby si film mohl odškrtnout další známou tvář na plátně (například Leoš Mareš a Patrik Hezucký). Role Jakub Kohák jako německého parašutisty je naprosto absurdní, na otřesný přízvuk nehledě. Na tenhle nápad mohl přijít snad jen člověk, kterému se při skoku neotevřel padák a utrpěl závažná poranění hlavy.

Příběh nedrží pohromadě, jednání postav na sebe skoro nenavazuje, za herce zpívá někdo jiný a někteří jsou předabovaní úplně. Nacpat do filmu úplně každou blbost, která vás napadne, prostě není receptem na zábavu. Pusťte si soundtrack, k tomu přírodopisný dokument, u toho můžete popíjet slivovici, a budete se mít rozhodně líp.
 

Hudební kariéra je pryč, mulet zůstává.

Tohle bohužel není vtip Barta Simpsona.

A teď si dáme tu našu.