Příběh o smutném konci oplzlého ožraly, který býval Oscarem Wildem.
Irský spisovatel (Rupert Everett) býval miláčkem celého Londýna, populární byly zejména jeho divadelní hry, vládnul dobře jazykem a nikdy nezkazil zábavu. V soukromí si užíval s mladším lordem Bosiem Douglasem (Colin Morgan), na veřejnosti vystupoval jako spořádaný manžel své ženy Constance a otec dvou synů. Tak, jak už to bývá, i Wildeovy aférky s muži se dostaly na veřejnost a po soudních tahanicích a dvou letech nucených prací emigroval zničený autor do Francie.
Zde začíná i končí příběh snímku Šťastný princ, který dokumentuje návrat Wildea z vězení, jeho snahu vrátit se ke starému životu, jeho selhání a předčasnou smrt. Režisér, scénárista a hlavní postava v jedné osobě Rupert Everett se ve svém filmu snažil zachytit rychlý pád člověka na dno, ze kterého se už nedá jen tak dostat, zvlášť když je někdo tak lehkovážný a naivní jako Oscar Wilde. Do určité míry popisuje i zbytečnost autorova soudu, Wildeovu nepřesvědčitelnou závislost na mladším milenci, který ho využíval, a sebezpytování, které přichází až na smrtelné posteli.
Takhle kolem Wildea vidíme jen skrumáž mužů, se kterými něco měl nebo neměl.Rupert Everett se snažil, to se mu nedá upřít, přinejmenším po herecké stránce je za jeho postavou vidět dřina. Problémy jeho výtvoru pramení hlavně ze scénáře, který není dost přesvědčivý ani dost napínavý. Jinými slovy je nudný a nepomáhají mu ani nesympatické vedlejší postavy, kterým by bylo s to ve snímku uvolnit více místa, aby nás o svých osobnostech mohli přesvědčovat. Takhle kolem Wildea vidíme jen skrumáž mužů, se kterými něco měl nebo neměl, nevíme odkud přišli, proč tam jsou a co chtějí.
Děj se snaží být skandální, o tom není pochyb. Několikrát na nás udeří scéna, ve které, a jinak to nejde vyjádřit, oslizlý Wilde balí i nezletilé chlapce, nebo žebrá na ulici a pak si jde koupit absinth. Pak se vše uklidní krátkou epizodkou z Neapole, během níž přijde i pár úsměvných scén, a film se opět vrací k předchozí beznaději, chlastu, nemocem, a hlavně k dějové nudě.
Celého Šťastného prince se Everett snažil zabalit do stejnojmenného pohádkového příběhu literáta, ale poté, co už konečně Wilde vydechne naposledy, vidíme v pointě pohádky a jeho života zbytečné klišé, které Everett svou kompozicí vytvořil. Čeho je moc, toho je příliš, možná sám sobě režisér neměl udělit tolik rolí a radši se rozdělit s někým dalším s jiným pohledem na věc. Protože u tohohle snímku by usnul i Oscar Wilde, kdyby měl tu smůlu ho vidět.
Snímek o umírání Oscara Wildea, do kterého všichni dávají všechno, ale ani tak to nestačí. Šťastný princ je po technické stránce pěkně zpracovaný, zaujme nás kamera, kostýmy, líčení hlavních postav a skandálnost příběhu, bohužel s tím si vystačíme zhruba na půl hodiny. To u nás převládá překvapení:“ Opravdu byl ten spisovatel, o kterém jsme se učili na střední škole, taková vyžilá troska se zálibou v zajíčcích?“ A pak film už kromě životní pointy nemá co nabídnout, za ničím se nežene, jen nás nechá další útrapnou hodinu a půl sledovat velmi pomalu umírajícího literáta. Nakonec se nás Everett snaží vytrhnout z transu ohromujícím sdělením, že homosexuálové se v 19. století neměli moc dobře. Prostě a jednoduše, kvůli takovému obsahu se nemusí do kina, stačí si přečíst kapitolu 8 na anglické Wikipedii.
Vánoční večírek
Juhů, tady jsem
Takže, Pepíček šel do školy…
Šťastný princ / The Happy Prince
Snímek o umírání Oscara Wildea, do kterého všichni dávají všechno, ale ani tak to nestačí. Šťastný princ je po technické stránce pěkně zpracovaný, zaujme nás kamera, kostýmy, líčení hlavních postav a skandálnost příběhu, bohužel s tím si vystačíme zhruba na půl hodiny. To u nás převládá překvapení:“ Opravdu byl ten spisovatel, o kterém jsme se učili na střední škole, taková vyžilá troska se zálibou v zajíčcích?“ A pak film už kromě životní pointy nemá co nabídnout, za ničím se nežene, jen nás nechá další útrapnou hodinu a půl sledovat velmi pomalu umírajícího literáta. Nakonec se nás Everett snaží vytrhnout z transu ohromujícím sdělením, že homosexuálové se v 19. století neměli moc dobře. Prostě a jednoduše, kvůli takovému obsahu se nemusí do kina, stačí si přečíst kapitolu 8 na anglické Wikipedii.
- Hodnocení