Recenze Slon: Upřímná výpověď mladého muže diváka buď uchvátí, nebo mu přijde zbytečně zdlouhavá

„Měla bych tě ráda, i kdybys byl třeba slon.“

Bartek žije pouze s matkou na vesnici v Polsku, kde se stará o jejich hospodářství, po večerech pracuje v hospodě a pomáhá sousedům v okolí. Jeho monotónní dny naruší Dawid, který se po letech vrátil do obce vyřešit pozůstalost po svém otci. Rychle mezi nimi vznikne pouto, ale každý z nich má o budoucnosti jiné představy. Bartek se bude muset rozhodnout, zda se bude i nadále starat o svou rodinu, nebo bude žít svobodný život bez přetvářky.

Mezi státy, které i v současné době vystupují poměrně ostře proti LGBT komunitě, patří bezpochyby nábožensky založené Polsko. Režisér Kamil Krawczycki se proto rozhodl natočit film, kterým se pokusil narušit stereotypní vidění této skupiny lidí.

Hlavní postavu ztvárňuje sedmadvacetiletý herec Jan Hrynkiewicz, zatímco jeho partnera hraje devětatřicetiletý Paweł Tomaszewski. Vztah mezi nimi se vyvíjí celkem pozvolna, což je rozhodně pozitivní. Neodradí to totiž ani ty diváky, kteří mohou být vůči jejich vztahu ze začátku skeptičtí. Také pomáhá, že jejich sexuální scény nepůsobí vulgárně a nejsou ani příliš explicitní.

Škoda jen, že mezi nimi před kamerou neprobíhá víc dialogů. Takhle si sice vyjadřují hluboké city, ale ve skutečnosti je těžké uvěřit, že tak rychle rozkvetly téměř beze slov. Ačkoliv je patrné, že mají oba citlivou duši a pojí je nejen láska ke zvířatům. Než mezi lidmi doopravdy vznikne nějaký vztah, většinou si spolu musí prostě jen nějakou chvíli povídat o všem možném.

Nejsobečtější postavou v příběhu je matka Barteka. I když vidí, jak šťastný je její syn s novým přítelem, stejně se ho snaží za každou cenu udržet na statku. Dokonce mu slíbí to, co si nejvíce přál, a to, že rozšíří chov zvířat v hospodářství. Poněkud zvláštně se chová ale také Dawid, který se nejdříve nechce moc sbližovat, ale zároveň k sobě Barteka upoutá a potom si jen tak odjede.

Bartek řeší těžké vnitřní dilema. Na jednu stranu cítí povinnost zůstat s matkou, která se nikdy pořádně nevzpamatovala z odchodu jejich otce, na druhou stranu však touží žít vlastní život, aniž by musel skrývat, kým skutečně je. S tím se dá snadno ztotožnit, ať už jste jakýkoliv člověk. Podobnou situaci totiž zažil někdy pravděpodobně každý, byť možná ne v tak vyhrocené či na první pohled viditelné podobě.

Tíživá atmosféra se promítá i do toho, jak je snímek natočen.Tíživá atmosféra se promítá i do toho, jak je snímek natočen. Obraz je po celou dobu poměrně roztřesený a tmavý, krajina je zahalena mlhou a dost scén se odehrává za šera. Záběry jsou dlouhé a zachycují třeba jen nehybnou přírodu či výraz postavy, která nad něčím uvažuje. Ve skromném duchu se nese i doprovodná hudba, kterou často nahrazuje spíše úplné ticho. Pro někoho, kdo je zvyklý na rychlé tempo, může být tento postup až frustrující.

Nicméně díky tomu má divák možnost všimnout si jednotlivých paralel v příběhu. Například když se Bartek konečně odhodlá dostat se na koňském hřbetě na druhý břeh přes řeku. Nebo odpoutá psa, který byl přivázán k boudě. Jedno z témat, které se ve filmu hodně řeší, je totiž právě osobní svoboda.

Snímek Slon je upřímnou výpovědí o mladém muži, který projde procesem sebepřijetí a musí se rozhodnout, co v životě doopravdy chce. Největší pozornost se věnuje právě jeho pocitům a tomu, jak na jeho činy reagují jeho nejbližší. I když se některým divákům může zdát způsob vypravování dost rozvláčný. Ve skutečnosti se pod povrchem odehrává mnoho podstatných věcí. Jenže v dnešním uspěchaném světě je stále těžší je nejenom citlivě nastínit, ale hlavně také pochopit. Ne všechno totiž musí být řečeno slovy, protože hlubší význam se většinou ukrývá jinde.

„Tak co? Odejdeš se mnou pryč?“

Nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu.

„Ten kluk si snad myslí, že mi jen tak odvede mého jediného synáčka…“

65%

Slon / Słoń

Snímek Slon je upřímnou výpovědí o mladém muži, který projde procesem sebepřijetí a musí se rozhodnout, co v životě doopravdy chce. Největší pozornost se věnuje právě jeho pocitům a tomu, jak na jeho činy reagují jeho nejbližší. I když se některým divákům může zdát způsob vypravování dost rozvláčný. Ve skutečnosti se pod povrchem odehrává mnoho podstatných věcí. Jenže v dnešním uspěchaném světě je stále těžší je nejenom citlivě nastínit, ale hlavně také pochopit. Ne všechno totiž musí být řečeno slovy, protože hlubší význam se většinou ukrývá jinde.

• Hodnocení