Knoflíková válka / La nouvelle guerre des boutons – recenze

Taste zbraně a chraňte své knoflíky.
 
 
Války na život a na smrt mezi znepřátelenými rody, městy a vesnicemi jsou staré jako lidstvo samo. Všechny sice nepřináší opravdová krveprolití, ale každý z aktérů je bere smrtelně vážně. Již roku 1912 napsal francouzský spisovatel Louis Pergaud knihu s názvem Knoflíková válka, kde popisuje boj mezi chlapci ze dvou znepřátelených vesnic. Toto literární dílo letos slaví sté narozeniny a i po tolika letech je stále populární. Dočkalo se několika filmových zpracování, ale i vlastního komiksu. Francouzský režisér Christophe Barratier se rozhodl této známé a oblíbené předloze vtisknout svoji představu.

S filmem se vydáme do března roku 1944 a ocitneme se v dění dvou velkých válek. Do centra nelítostných bojů nás zavedou vůdci vesnických part. Zjizvený chlapec Lebrac (Jean Texier) se snaží ochránit své mladší a menší kamarády před nelítostným L’Aztecem (Thomas Goldberg), který neakceptuje žádné úmluvy a pytlačí i tam, kde by neměl. Jako válečnou kořist si ostřílení válečníci neberou nic menšího ani většího, než jsou drahocenné knoflíky. Ovšem do žabo-myších válek (které jsou brány naprosto vážně), zasáhnou nelítostně i události druhé světové války a vesnice Longeverne a Velrans budou muset začít usilovat o něco většího než pestrobarevné knoflíky.

Knoflíková válka slibuje návrat do dětských let, kdy jsme léto trávili s kamarády, hráli si na vojáky, s dřevěným mečem se plížili mezi stromy a číhali na ukrutné nepřátele. Toho všeho se v nemalé míře dočkáte. Dojde i na několik téměř epických bitev, kdy se proti sobě řítí odhodlané party kluků. Některé manévry si zaslouží opravdové uznání a nemuselo by se za ně stydět ani Společenstvo prstenu. Pomalu, ale jistě se do snímku vkrádá hořká pachuť a osudy vesničanů ovlivňuje druhá světová válka, která postupně ovládne celý film a Knoflíková válka ustupuje znenadání nedořešená do pozadí. Tento fakt snímku velmi škodí.

Co se Christopherovi Barratierovi velmi povedlo, je herecké obsazení. Drtivou většinu času pozorujeme na plátně mladé a malé herce a ti jsou naprosto přirození a ani se nedá věřit, že opravdu nebojují, ale jen stojí před kamerou a poslouchají příkazy režiséra. Nejlepší ze všech je zajisté mladičký Clément Godefroy a jeho Prcka (celým jménem Petit Gibus) si doslova zamilujete. Malý hubený blonďatý klučina je drzý, roztomilý a nerozhází ho ani pijácký večer v nepřátelském táboru.

Nová Knoflíková válka se pustila do boje s výbornou armádou mladých herců, ale snaží se dobýt větší území než by měla. Kouzelné klučičí dobrodružství, plné malebných obrázků a nelítostných a zákeřných bitev zničila válka „dospělých“ chlapů. Násilný a zmatený zvrat i konec snímku velmi škodí. Je to film pro dospělé, kde se řeší politika nebo dobrodružná podívaná pro děti? Vzniklo něco mezi a to není dobře.
 

Vesnický učitel musí bedlivě hlídat své ovečky.

Pšššššš, nikomu to neříkejte, je to velké tajemství.

L’Aztec se umí chopit své hole.