Recenze Homecoming: A Film by Beyoncé – Netflix nám přináší domů Beyoncé

Záznam koncertu z hudebního festivalu nás vezme i do zákulisí příprav.
 
 
Beyoncé, to je zpěvačka, kterou musíte znát i kdybyste nechtěli, protože se už pěknou řádku let alespoň každých pár měsíců line z rádia nějaký její hit, kterému se nedá uniknout. Dům má plný cen Grammy, je vdaná za neméně úspěšného hudebníka a producenta, je máma, Afroameričanka, skvělá tanečnice, a na tvorbě tohoto dokumentu se také významně podílela. Při sledování filmu tak záleží samozřejmě především na tom, zda jste obdivovatelé této umělkyně, nebo ne.

Snímek nám přináší domů loňské vystoupení Beyoncé na kalifornském festivalu Coachella, který je v USA nesmírně populární. Zpěvačka je pořádná showmanka, můžeme tak obdivovat propracovanost a nápady show, která srší energií, stejně jako choreografii, velkolepou scénografii, konsternované fanoušky… Ukáže se i její sestra Solange, kolegyně z Destiny’s Child, manžel Jay-Z a desítky tanečníků, které údajně sama osobně vybírala. Kostýmy často odkazují na královnu Nefertiti nebo na pochodové kapely a školní uniformy. Ale samozřejmě je vše velice sexy, jak už to dneska k populární hudbě patří.

Záznam koncertu je prokládán dokumentárními záběry ze zákulisí mnohaměsíčních příprav na vystoupení. Právě tyto části jsou ale kamenem úrazu, protože brzdí tempo snímku a zábavu. Věnuje se zde několika tématům, jedním z nich je pochopitelně mateřství, protože v době příprav koncertu měla Beyoncé doma tři děti, z toho dvě malá miminka, a musela se tak dávat dohromady i po náročném porodu. Sice nezapomene zmínit, jak těžké pro ni bylo odtrhnout se od svých dvojčat a jít každý den trénovat, ale se stavem jejího konta se do práce rozhodně tak brzy vracet nemusela. Maminky, které v tomto nemají na výběr, aby uživily rodinu, ji nejspíš moc nepolitují, i když je samozřejmě obdivuhodné, že se vrátila zpět do formy.

Beyoncé také prezentuje svůj výstup na Coachelle jako takřka přelomovou událost pro černošskou komunitu, protože je první Afroameričankou ve 20leté historii festivalu, která byla jeho hlavní hvězdou. Sice je to důležité téma, ale zpěvačka z toho dělá takovou vědu, jako by snad doteď všude na pódium mohli jenom běloši. A zase takový dopad na její komunitu tento koncert určitě neměl.

Homecoming je označován také jako dokument, ale jde spíš jen o záznam koncertu. Ze zákulisních záběrů se totiž o hvězdě takřka nic nedovíme. Existují dokumenty o osobnostech, které vám dají nahlédnout za jejich image a odkryjí stránky člověka, které diváky „nefanoušky“ dokážou klidně přimět k hlubokému obdivu a změní náhled na onu hvězdu. Tohle není ten případ. Beyoncé si soukromí hlídá, a protože natáčení řídila, říká, co chce a pustí nás jen tam, kam chce: jiný filmař by ji možná trochu více vystavoval výzvám, pokusil se jí ptát na méně příjemné otázky. Navíc nedojde k dotazům pro lidi okolo, kolegy z týmu, přátele… Takhle si pochopitelně dokázala velmi pohodlně ohlídat hranice, za které nás už nechtěla pustit. Utvořila dojem, že nás bere s sebou do svého soukromí, ale ve skutečnosti nám o sobě nic kromě nabubřelých řečí neodhalila, což může fanoušky lehce zklamat. Beyoncé se tak trochu tváří, že svým vystoupením změnila svět, ale zda je to pravda, to ať už posoudí diváci sami.

Pro diváky, kteří nejsou skalními fanoušky, může být film přece jen zbytečně dlouhý, protože užívat si atmosféru živého koncertu a sedět nečinně doma u jeho záznamu jsou dvě dost odlišné věci. Díky Beyoncé to samozřejmě není nuda, ale že by to bylo přelomové dílo, to si asi čeští diváci, na rozdíl od těch amerických, myslet nebudou.
 

I mikrofon se musí blyštit!

Umývat tohle háro dá asi pořádně zabrat.