Recenze Rolling Thunder Revue: A Bob Dylan Story – Scorsese si v dokumentu zahrává s divákem

Filmová a hudební legenda se spojily, aby nás vzaly na turné ze 70. let.
 
 
Ocitáme se v roce 1975, kdy Bob Dylan svolal pár přátel, se kterými objížděl malá americká města pod jménem Rolling Thunder Revue, až se k této komunitě postupně připojilo mnohem více zajímavých lidí, a někdy i nezajímavých, extravagantních postaviček, které se chtěly prostě jen poflakovat v Dylanově přítomnosti. Režisér Martin Scorsese dal dohromady archivní záběry se současnými rozhovory a výsledek můžeme sledovat z pohodlí domova na Netflixu.

Země po válce ve Vietnamu, otřesená aférou Watergate, po odstoupení Nixona a s počínající ekonomickou recesí na krku, byla ideální pro pár písničkářů, kteří chtěli šířit svůj pohled na svět. Nejspíš z toho důvodu ještě dnes někomu stojí za to dělat film o turné, které proběhlo před více než 40 lety. A navíc z toho udělat fascinující film. Je ovšem nutno dodat, že především pro Dylanovy fanoušky.

Není to ale dokument, na jaký jsme zvyklí. Není to ale dokument, na jaký jsme zvyklí. Kromě toho, že je často hudebním filmem, objevují se tu také fiktivní charaktery, aby nám zamotaly hlavu. Účel takových scén je ale diskutabilní, copak skuteční lidé spolupracující na turné nebyli dostatečně zajímaví? Vážně se to bez Sharon Stone neobešlo? Ovšem skvělá kvalita zvuku a zrestaurovaných záznamů koncertů tohle Dylanovým fanouškům vynahradí. Joni Mitchell, Joan Baez, Ronnie Hawkins, Sam Shepard a mnozí další se objevují na pódiu, ale také při soukromých momentech.

Snímek se nás snaží přesvědčit o významu turné, ale hlavnímu protagonistovi se ho povede potopit hned na začátku, když prohlásí, že už ani neví, proč se uskutečnilo. Celkově jeho současný vhled není zrovna přínosný. Ale to patří ke Scorseseho hře, stejně jako fakt, že tu herci zosobňují rádoby existující osoby, které si ale vymyslel. Dokumentární přínos je tedy otázkou, ne vše je tak jak se zdá a divák musí zpochybňovat důvěryhodnost některých rozhovorů. Třeba když sledujeme záběry s neexistujícím filmařem Stefanem Van Dorpem nebo kongresmanem Jackem Tannerem.

Dvě hodiny a dvacet minut s Bobem Dylanem, to by byl možná strhující snímek, kdyby šlo o jeho kompletní životopis. Omezuje se však jen na zlomek 70. let. Proto je film ideální pro velké Dylanovy fanoušky, pro běžné smrtelníky je materiál poměrně těžkopádný. Zaměřuje se na atmosféru doby i lidi, kteří ho obklopovali: muzikanti, básníci, umělci, fotografové, novináři, fanoušci… Ne všichni jsou reální, ale Dylan rád mystifikuje a nutí diváka/posluchače k vlastní interpretaci toho, co vidí a slyší.
 

Beat či nebýt?

Když si vymyslíte turné, musíte si ho taky sami odřídit.

Znalce potěší výskyt mnoha významných hostů tehdejší scény.