Recenze: Slunce je také hvězda nás zdaleka neozáří tak jasně jako slunce

Posledních 24 hodin doma. Posledních 24 hodin na to se zamilovat.
 
 
V New Yorku se setkávají dva mladí atraktivní lidé. Natasha (Yara Shahidi) je pragmatický cynik, který věří jen tomu, co může změřit nebo podložit výzkumem. Láska je pro ni směšná. Daniel (Charles Melton) je naproti tomu naivní básník, přesvědčený o tom, že je dohromady svedl osud a ona je ta pravá. Nabídne tak krásné dívce, že ji přiměje se do něj zamilovat, i když na to má jen 24 hodin. Neví ale, proč mu dala jeho vyvolená tento časový limit: tolik času jí a její rodině totiž zbývá předtím, než budou vyhoštěni zpět na rodnou Jamajku. Snímek nás provede mnoha čtvrtěmi a známými místy New Yorku, se kterým se Natasha loučí. Zároveň ale ještě napínavě bojuje o setrvání. Čas neúprosně běží…

Jak sestavit romantickou komedii? Dáme dohromady dva pěkné lidi. Ale aby to nebyla nuda, každý bude jiný, aby se mohli v závěru konečně shodnout. Proti nim je třeba postavit překážky: kulturní rozdíly, čas, nejistou budoucnost. Teď už je jen nutné naplnit jejich rozhovory nějakými rádoby moudry o životě, lásce, či astronomii, aby divák k postavám okouzleně přilnul a na konci slzel, jak to (ne)dopadlo dobře. Tohle všechno Slunce je také hvězda má.

Co se nepovedlo? Natasha a Daniel konverzují tak, jak žádný normální člověk nemluví. Jejich interakce je spíše rozpačitá než osudová, a je to hlavně scénářem, než vinou hereckého talentu hlavních představitelů. Nelze si nevzpomenout na Před úsvitem Richarda Linklatera. Byť je film z roku 1995, jeho dialogy jsou tak lehké, přirozené a nadčasové, že se do postav snadno zamilujeme i dnes. Jediný společně strávený den jednoho páru a pomalé probouzení vzájemných citů tedy rozhodně není žádnou objevnou myšlenkou. A nutno podotknout, že Před úsvitem jasně převálcuje svého newyorského příbuzného v každém ohledu.

Pro americké diváky bude otázka deportace o dost aktuálnější a palčivější.Pro americké diváky bude otázka deportace o dost aktuálnější a palčivější, ale je dobře, že ji film řeší. Proč se Natasha má vracet někam „domů“, když její doma je přece v New Yorku? Zmínka od řidiče metra o 11. září je ale už snad trochu přehnané hraní na city. Pár příjemných momentů tu je, ale nikdy to prostě nefunguje tak, jak má. Ale kdo ví. Třeba příště, až pojedete někam hromadnou dopravou se sluchátky na uších, vzpomenete si, že je možná dobré se rozhlédnout kolem. Možná vás sleduje někdo, koho jste zaujali, a možná to není úchyl, ale vaše životní láska.

Slunce je také hvězda, romantické drama o lásce, kterou tlačí čas, na pozadí deportačního procesu. Ačkoli jsou hlavní hrdinové sympatičtí, určitě to nebude nejromantičtější filmový pár, jaký jste kdy viděli. Fungují spíše každý sám za sebe a vedle sebe, než že by mezi nimi přeskakovaly jiskry. Ale to lze klást za vinu i nemotornému scénáři, který je na míle vzdálen konverzacím normálních lidí. Přes své velké ambice obsáhnout mnohá témata je film nakonec průměrem, který nemá kouzlo.
 

Je těžké opustit New York.

Snílek a cynik. Kdo je kdo?

„Tímhle vtípkem vždycky dostanu každou!“