Přenést jihoamerické umělecké vidění do českých kin tak úplně nevyšlo.
Chilský režisér točí na zasněženém Kladně film, ve kterém hrají čeští herci, kterým nerozumí, oni nerozumí jemu, a jeden z představitelů dokonce také režíruje. To samo by mohlo být zápletkou zajímavého filmu (a nejspíš i lepšího, než je nakonec tento). Ale nikoli, je to jen popis toho, jak nejspíš probíhalo natáčení Hry.
Už když nám je na začátku naservírováno, že v kladenském divadle se chystá inscenace náročného antického dramatu, navíc kritizujícího městskou radnici, je nám celkem jasné, že ředitel divadla Petr (Jiří Mádl) si zbytečně komplikuje život. Hned v úvodu mu po skandálu uteče hlavní herečka, a to pouhých pár týdnů před premiérou. Kdyby věděl, že teď už bude jen hůř, asi by se na režírování vykašlal rovnou, ale pro diváka je to dobrá zpráva.
Petra doma čeká miminko a odcizená manželka (Marika Šoposká). Nová herečka, přicházející do divadla, mu obrátí život vzhůru nohama. Karolína (Elizaveta Maximová) reprezentuje svěžest bezstarostné mladé dívky, která nemá závazky a může si dělat co chce. Petr si vedle ní o to víc uvědomuje, že vlastně nemůže skoro nic a doma ho partnerka leda ponižuje. Díky Šoposké se jedná o nejvěrohodnější scény filmu. Někteří diváci (či spíše divačky) budou nejspíš chápat její frustraci, jiní zase moc dobře porozumí, že proti jejím výpadům zůstává manžel často oněměle stát v místnosti sám.
Režisér Alejandro Fernández Almendras si film skutečně udělal po svém.Je pěkné, že režisér Alejandro Fernández Almendras si film skutečně udělal po svém, a nesnaží se lézt někam divákům, bohužel českému publiku to může připadat jako zbytečná póza a snaha o “umění za každou cenu”, s takovými klišé jako jsou černobílý film a vážná hudba. To první nepůsobí úplně špatně, bohužel hudební podkres je dost často opravdu mimo. Škoda, že postavám někdy není ani rozumět, to režisérovi bez znalosti češtiny přece jen občas uteklo.
Po přečtení oficiálního popisku známe vlastně skoro celý děj, a tak jediné, co nás ještě může zajímat, je odvážná erotická scéna. Bohužel vztah mezi postavami je vystavěn tak nemotorně, že i když vypadá celkem civilně a uvěřitelně, tak právě kvůli předchozímu ději a vývoji charakterů prostě nepůsobí tak zásadně, jak bylo nejspíš záměrem. Určitě to není nějaké vyvrcholení (ehm) dlouho budovaného napětí mezi Karolínou a Petrem. I když snaha byla.
Smůla je, že vlastně nikdy nezjistíme nic o nitru našeho hlavního hrdiny. Nevíme, nakolik má ještě rád svou ženu a zda by stál o záchranu jejich vztahu, nebo jestli je vážně zamilovaný do milenky, či jde jen o sex. Víme jen to, že nic nevíme, a že se Petr většinu času jen snaží vyhýbat konfliktům. Jediné, v čem zůstává “hrdinou”, je jeho profese. Statečně (ale hloupě) odolává nátlaku radnice, aby upravil scénář, a dost naivně strká hlavu na špalek volbou repertoáru.
Netradiční zkušenost pro českého diváka přináší chilský režisér. Jenže když nám ke konci čím dál víc dochází, že hrdina není schopný udělat rozhodnutí co se svým osudem, spíše čeká, co přijde, respektive s čím přijdou dvě ženy v jeho životě, už je to celkem nuda. Jde alespoň o malé zamyšlení pro ty z nás, co se bojí vzít osud do vlastních rukou.
Počítač do postele nepatří.
„Co že to hrajeme?“
„Taky se bojíš té erotické scény?“
Hra
Netradiční zkušenost pro českého diváka přináší chilský režisér. Jenže když nám ke konci čím dál víc dochází, že hrdina není schopný udělat rozhodnutí co se svým osudem, spíše čeká, co přijde, respektive s čím přijdou dvě ženy v jeho životě, už je to celkem nuda. Jde alespoň o malé zamyšlení pro ty z nás, co se bojí vzít osud do vlastních rukou.
- Hodnocení