Vánoce v Tatrách nikdy nebyly záživnější!
Ženská na vrcholu je nová česká komedie, která vlastně ani není komedie. Najde se zde opravdu málo, nebo spíše nic, čemu se člověk zasměje. Možná, že tvůrci tam ten vtip dali, ale někde se zkrátka ztratil. Více se tu smějeme filmu než s filmem, nebo si spíše zlehčujeme svoje muka. A to zkrátka protože bizár zde střídá bizár.
Kde však začít. Vezměme to postupně. O čem vlastně Ženská na vrcholu je? Hlavní hrdinkou je bioveganka Helena (Anna Polívková), která na popud své tety (Jana Krausová) odjede se svým osmiletým synem Mikulášem na Vánoce do Tater. Zde se ocitá v opuštěném hotelu, kterému velí záchranář a samotář Richard (Martin Dejdar) se svou dcerkou Zuzankou. A občas se tu nachomýtne i jeho sukničkářský bratr Michal (Marek Němec), který si zkrátka nedá pokoj. Do toho všeho ještě Helena zjišťuje, že se jí v Tatrách chystají navštívit její rodiče (Bolek Polívka a Jana Preissová).
Při tvorbě se nejspíš někde něco hodně zvrtlo.Jak je vidět, samotný koncept je relativně slušný. Ale to je asi tak všechno. Při tvorbě se nejspíš někde něco hodně zvrtlo, a tak vzniklo to, co vzniklo. Tvůrčí tým v čele s režisérkou Lenkou Kny, která se podílela i na tvorbě scénáře, se tu opravdu vyřádil. Celá podívaná je vlastně sled neuvěřitelně nesmyslných a zvláštních scén a prvků. Příkladů se najde spousta: chytání Wi-Fi v závěji, trhání lišejníku k večeři, urážení Pražáků a veganů, Polívková potají pojídající špek ze spíže nebo ten úplně největší bizár, když Dejdar začne zničehonic hrát na saxofon. Ano, to se opravdu stane. Dejdarova postava v jedné scéně zahraje „svůdnou“ melodii na saxofon a Polívková, tedy Helena, z toho má skoro orgasmus, soudě podle jejího výrazu v obličeji.
A to ještě není nic oproti hereckým výkonům, které zde obsazení podává, nebo spíše nepodává. Aby to však nebylo pořád jen negativní, začněme tím pozitivnějším, čímž jsou dětští herci. Tedy představitelé Mikuláše a Zuzanky, jejichž výkony jsou to nejlepší, co může tento snímek nabídnout. Sice občas malinko přehrávají, ale to vzhledem k jejich věku vůbec nevadí, a jsou na tom rozhodně lépe než jejich dospělí, potažmo profesionální, kolegové. Ti působí, jako by se ani nesnažili, a ono moc není divu proč. Třeba Jana Preissová a Polívka senior jako manželský pár, působí, že to už úplně vzdali, z jejich postav máme pocit, jako by tu byly jen tak mimochodem.
Ono celá jejich vedlejší dějová linie je taková zvláštní a vůbec nedává smysl. Jejich úsilí dostat se za dcerou na hory postrádá veškerou pointu, zvláště v momentě, kdy (spoiler) se tam vlastně ani nedostanou. A třešničkou na dortu je, když se na scéně objeví blázen z psychiatrické léčebny (pacient Polívkovy postavy), který je jen divný a stále plazí jazyk (působí to jako takový výsměch divákům).
Zpět ale k hercům. Třeba taková Polívková se aspoň malinko snaží, tedy ze začátku, ale pak to jde všechno z kopce (nebo spíše z vrcholu). Zdá se, jako by zapomněla, jak se hraje. Pro představu, v jedné scéně třeba vítězoslavně postaví na stůl vázu s borovými větvičkami a zavelí „Vánoce!“. To se ostatně dá říct i o jejích kolezích, tedy Dejdarovi a Němcovi. Ty předvádí neuvěřitelné kusy. Příkladem jsou Dejdarovy zvláštní záškuby v obličeji, kdy se jakoby snaží být svůdný, nebo zamilovaný, anebo má jen erekci, kdo ví. Podobně divně „svůdný“ je i Němec, který se protagonistku snaží neustále sbalit, a to těmi nejtrapnějšími způsoby (leze jí mermomocí do vany, „flirtuje“ s ní, snaží se jít opít…).
Podobně otřesný je i hudební doprovod, který je kapitolou sám o sobě. Ukřičené písně zkrátka podtrhují celou absurdní atmosféru. Nejenže není soundtrack dobrý, ale je jaksi příliš hlučný a přehlušuje veškeré dění v daných scénách. Navíc je jeho načasování opravdu nepovedené (např. když se Polívková a Dejdar začínají mít k sobě, tak najednou zahraje svůdná romantická píseň, která se v obdobných momentech několikrát opakuje, a působí minimálně nevkusně). Pro film dokonce složili romantický „hit“ Kamil Střihavka a Bára Basiková, ten zaznívá v osudovém momentě, kdy se cesty postav na chvíli rozejdou a vše je hrozně smutné. Celým filmem se navíc prolíná rádoby moderní vánoční song (je i v traileru), který je opravdu dost iritující.
Nabízí se zde otázky: „Proč?“ a „Jak?“ Proč něco takového vůbec vzniklo? Proč si tvůrci mysleli, že tohle bude dobrý nápad? Jedinými pozitivy, kdyby člověk měl nějaká hledat, jsou dětští herci a krásná scenérie Tater. Ženská na vrcholu je bez nadsázky nejhorší domácí film letoška, a je jen těžko představitelné, že ho něco předčí. Nezbývá než doufat, že ne.
Jednoho veganského panáka, prosím.
Ták, a teď skočíme dolů: „Ráz, dva, tři!“
Tak na to, jak jsme se hezky sladili!
Ženská na vrcholu
Nabízí se zde otázky: „Proč?“ a „Jak?“ Proč něco takového vůbec vzniklo? Proč si tvůrci mysleli, že tohle bude dobrý nápad? Jedinými pozitivy, kdyby člověk měl nějaká hledat, jsou dětští herci a krásná scenérie Tater. Ženská na vrcholu je bez nadsázky nejhorší domácí film letoška, a je jen těžko představitelné, že ho něco předčí. Nezbývá než doufat, že ne.
- Hodnocení