Recenze Amundsen: Emoce zůstanou po celou dobu pod bodem mrazu

O muži, který jako první dobyl jižní pól, ale přesto nikdy nebyl úplně šťastný a spokojený.
 
 
Toto životopisné drama vzniklo v norsko-švédsko-české koprodukci a vypráví příběh slavného polárního badatele Roalda Amundsena. Režisérem snímku je taktéž Nor Espen Sandberg. Natočil také filmy Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta nebo Kon-Tiki, ten byl dokonce nominován na Oscara.

Sledujeme obraz života významného norského dobrodruha, který se už v dětství rozhodl, že chce zaplnit prázdná místa na mapách. Jsme svědky jeho úspěšných i méně zdařilých expedic na oba póly země. Do těchto neprozkoumaných ledových pustin se vydal také letadlem a vzducholodí. Zároveň se nám ale také nabízí pohled na to, jaký to byl ve skutečnosti člověk. Pro svůj cíl byl ochoten obětovat téměř cokoliv, nikdy se nevzdal svých snů. Prožil řadu milostných afér s vdanými ženami a nebral ohled ani na svého bratra.

Celý příběh je vyprávěn retrospektivně.Celý příběh je vyprávěn retrospektivně a divák se postupně dozvídá všechny souvislosti. To je jinde možná dobrý způsob k přilákání pozornosti, ale zde to působí spíše zdlouhavě a vlastně si ani nevytvoříme k žádné postavě bližší vztah. Můžeme si jen vybrat, čí přístup je nám sympatičtější. Jenže to je právě kámen úrazu, ačkoliv je samotný děj velmi poutavý, tvůrci prostě nebyli schopní přenést napětí i na diváka. Při tom by se dalo očekávat, že díky tématu nebude o napínavé situace rozhodně nouze.

Hercům můžeme vytknout nepříliš výraznou mimiku. Dalo by se polemizovat nad tím, zda to není skutečností, že jsou to většinou seveřané, kteří moc nedávají najevo své vnitřní pocity. Alespoň se o nich toto klišé často říká, takže na tom nejspíše bude zrnko pravdy. Ačkoliv to může být věrohodné ztvárnění norských osobností, diváka takový herec vlastně moc nezaujme, a to je u umělce jistě problém. Hlavní roli Roalda si zahrál Pål Sverre Hagen, se kterým stejný režisér spolupracoval už na výše zmíněném skoro oscarovém snímku. Jeho staršího a praktičtějšího bratra Leona ztělesnil Christian Rubeck. Nejvíce rezonovat bude jméno britské herečky Katherine Waterston, tu známe například z filmu Fantastická zvířata a kde je najít. Výrazný a usměvavý Vojtěch Kotek jako německý mechanik pak působí jak zářivé slunce mezi zasmušilými mraky.

Velmi důvěryhodně působí třeskutá zima, ze které budete mít opravdu až husí kůži. Ať už za to bude moct vjem nekonečného sněhu a mrazu nebo osamělost jednotlivých postav. Za zmínku určitě stojí český přínos, na kostýmech pracovala naše výtvarnice a hodně scén se natáčelo právě v Praze. Spatříme například jak pražskou náplavku, tak novorenesanční palác Žofín. Po výpravné stránce je snímek velmi dobře propracován.

Vlastně je to dobrý nápad zpracovat do filmové podoby život takto nesporně zajímavé osoby, která se nesmazatelně zapsala do historie. Toto téma překvapivě není vyčerpané a je hezké, že zůstalo v rukou Norů. Jenže vypravování postrádá určitý spád, nadšení a napětí. Scény, které by se daly udělat poutavěji, jednoduše nezaujmou. Nijak nám nepřirostou k srdci ani hlavní postavy, protože vše, co si myslí, musí říci nahlas. Z jejich zmrzlých tváří se totiž absolutně nic nedozvíme. Možná by filmu prospělo nebrat se tak vážně a zapracovat do děje i humornější okamžiky. Z téhle podívané vám prostě zmrzne úsměv na rtech.
 

Takže kdo si dá k večeři pejska?

Dneska je jen mínus padesát pod bodem mrazu? To se to bude spát samo!

Naše láska bude věčná, lhostejno, že máte manžela.