Recenze: Pod vodou nenabízí nic moc nového, ale naštěstí ani blbého

Ripleyová pod hladinou?
 
 
To si tak jedna bezohledná těžební společnost vrtá do mořského dna, hlouběji než kdokoliv předtím, a dojde k tragédii. Zemětřesení způsobí kritické poruchy na stanici, která se o projekt stará, a zbyde jen pár přeživších. Kilometry pod hladinou, v temnotě, obklopeni ohromným tlakem vody, s pomalu docházejícím kyslíkem a v hroutícím se zázemí, musí si hrdinové nasadit skafandry a vydat se k záchranným modulům. Jenže na mořském dně je čeká něco nemilého. Nejspíš totiž vůbec nešlo o zemětřesení, to se jen ono “něco” pěkně naštvalo, a lidské osazenstvo se stává lákavou návnadou…

Nejvýraznějšími hrdiny je tu určitě Norah (Kristen Stewart) a kapitán (Vincent Cassel). V průběhu filmu zjišťujeme, že alespoň oni mají za sebou “hlubší” příběh a určitý logický důvod, proč si vybrali práci, při které jsou odříznuti od světa a dřívějšího života. Stewart nám nevyhnutelně více či méně připomene Ripleyovou z Vetřelce, ostatně snímek se často podobá i dalším tematickým kouskům. Ostatní charaktery jsou… no, jak už bylo řečeno výše, návnada, a divák nemá moc tendenci k nim přilnout, když jen čeká, kdy je něco zlikviduje. Tady se dostáváme k prvnímu zásadnímu problému snímku, který má však i svá pozitiva.

Je tu i určitá snaha o ekologický podtext, ale jsou to tak nějak výkřiky do prázdna.Pod vodou se celkem rozjíždí už od začátku, prakticky po pár minutách začíná akce, dávka napětí a klaustrofobické, temné momenty. Takže kdo nerad čeká, bude dost brzy spokojen, i když se k nějakým těm mořským příšerkám konkrétně stejně dostaneme až asi v polovině. Jenže… Na začátku nám, kromě zběžného představení Nory, film vůbec nepřiblíží postavy. Musíme si je oblíbit a poznat je za pochodu. A toho se právě snímku nedaří dosáhnout, charaktery nejsou dost silné, aby nám na nich začalo záležet, tedy krom nějaké té výjimky. A kvůli tomu také snímku dojde dech před koncem. Je tu i určitá snaha o ekologický podtext. Ale jsou to tak nějak výkřiky do prázdna, když jde jen o fráze, které navíc ironicky pronáší někdo, kdo pracuje pro těžební společnost. Jinak naštěstí postavy nejsou tak výrazně hloupé, abychom se nemohli dočkat, až je něco sejme.

Co se týče onoho temného překvapení, to něco nejdřív vidíme po troškách, v lekacích scénách, dokud se tento efekt neokouká a nevidíme to ono kompletně. To je celkem běžný postup. Některé scény jsou kvůli temnotě trochu nepřehledné a samozřejmě je tu sem tam nějaký nesmysl, kdy se postavy absurdně shledávají takřka náhodou, nebo když na manipulaci s dveřmi potřebujete bezpečnostní kód, ale odpálit celou stanici může, zdá se, i náhodný kolemjdoucí během minuty. Nutno dodat, že když si zkusíme v prohlížeči vyhledat nějaká ta stvoření, která skutečně žijí v hlubinách oceánu, vypadají mnohem originálněji a hrůzostrašněji než to, čeho se máme bát v tomto filmu. A přitom dnes mají filmaři díky počítačovým efektům neomezené možnosti nás vyděsit. Takže celkem zklamání.

Pod vodou je klasický horor s monstry, ovšem hereckému osazenstvu se celkem dlouho daří ho udržet nad hladinou. Nakonec ale hrdiny ono temné překvapení z hlubin oceánu dostihne, stejně jako nedostatek originality a investice do charakterů stáhne snímek ke dnu. Můžeme vyjmenovat celou řádku problémů, které tu nastaly, ale možná ještě delší by byl seznam potenciálních průšvihů, kterým se snímek zdárně vyhnul. Beznadějnou atmosféru i pár vydařených scén si fanoušci užijí.
 

„A jak se dostaneme zpátky na Zemi? Aha, tam už vlastně jsme, tak tedy na hladinu?“

„Tohle tedy v pracovní náplni nebylo!“

„Kristen, nemusíš být v každém záběru jenom ty!“