Recenze Richard Jewell: Podařilo se citlivě převyprávět skutečný absurdní příběh jednoho zapomenutého hrdiny
Pro dobrotu na žebrotu.
Legenda westernového žánru Clint Eastwood se i ve svých téměř devadesáti letech stále aktivně věnuje své největší vášni – filmu. Nejenom, že stále hraje, ale už delší dobu působí také jako režisér. Výsledkem jeho práce jsou například snímky Americký sniper, Pašerák, Gran Torino nebo Paříž 15:17. A jeho nejnovějším počinem je právě toto životopisné drama.
Nese název podle svého hlavního protagonisty, a tím je obtloustlý pracovník bezpečnostní agentury. Pevně věří v morální zásady lidské společnosti a ve spravedlivost bezpečnostních složek státního aparátu. Na 26. letních olympijských hrách v Atlantě v roce 1996 odhalil jako první odložený batoh plný výbušnin. Díky jeho pečlivosti se podařilo včas zakročit a zachránit tak tisíce lidských životů. Po krátkém oslavování jeho hrdinství je ovšem označen za původce tohoto bombového útoku. Když navíc novinářka zveřejní informaci o tom, že je vyšetřován FBI, strhne se mediální šílenství.
Vhodně zvolený a zatím nepříliš známý herec Paul Walter Hauser je téměř k nerozeznání od skutečného Richarda JewellaV první řadě je potřeba vyzdvihnout vysokou míru důvěryhodnosti. Vhodně zvolený a zatím nepříliš známý herec Paul Walter Hauser je téměř k nerozeznání od skutečného Richarda Jewella, a to je základní klíč k úspěchu. Navíc disponuje velkým hereckým talentem, proto dokázal dobře napodobit jeho pohyby a styl mluvy. Ačkoliv nám zpočátku tato postava nemusí být moc sympatická, postupně se do ní dokážeme vcítit. Po boku mu neustále stojí jeho právník v podání Sama Rockwella, který představuje zhmotněný sen každého obviněného. Oddanou maminku Richarda si pak zahrála Kathy Bates, tu máme nejspíše všichni nejvíce zafixovanou jako milou paní Margaret „Molly“ Brownovou z Titaniku. Přehnaně ambiciózní reportérku ztvárnila americká herečka Olivia Wilde.
Realističnost má nejspíše paradoxně souvislost s tím, že během této kauzy byl Richard Jewell neustále v hledáčku všech kamer a fotoaparátů. Tudíž jsou snadno dohledatelné obrazové materiály, kterých se mohli tvůrci z větší části držet. Toho náležitě využili, když do snímku přidali skutečné záběry tohoto člověka při některých jeho oficiálních vyjádřeních pro tisk. Nijak to nenaruší celistvost snímku, ale naopak mu to přidává na hodnotě, byť jsou kvalitou obrazu tyto záběry někde úplně jinde než dnes.
Zároveň zobrazuje případy selhání profesní etiky hned v několika oblastech. V první řadě se to týká žurnalistky, neověřila si svůj zdroj informací a kvůli své senzacechtivosti vypustila na veřejnost zprávu, která doživotně poškodila reputaci jednoho muže. Na to navazují neohleduplní novináři, kteří podezřelého sledovali na každém jeho kroku. Vinu nesou také vyšetřovatelé federálního úřadu kvůli tomu, že vůbec došlo k úniku takto citlivých informací. Nejednají zde absolutně podle předpisů a veškerá profesionálnost je tatam. Prostě se to jen snaží za každou cenu na někoho hodit, aby neutrpěla jejich prestiž. A není třeba příliš rozebírat pracovníky bezpečnostní agentury, kteří by nalezený batoh nejspíše ani nenahlásili.
Dopředu už tak nějak víme, jakým směrem se bude snímek odvíjet, protože k tomu směřují všechny indicie v úvodu. Děj je tedy pro pozorného diváka celkem předvídatelný a přímočarý. Pro někoho mohou být matoucí skoky v čase na začátku, jelikož překlenují celkem dlouhou dobu. Nicméně se filmu povedlo realisticky převyprávět skutečný příběh obyčejného muže, což si bezpochyby zaslouží obdiv. Není třeba vymýšlet neustále zcela nelogické scénáře, když ty nejlepší náměty se objevují samy. Vzájemné vztahy mezi postavami jsou tu pečlivě a citlivě vylíčeny a zapůsobí na emoce. Až to skoro působí, jako by měli tvůrci přístup k odposlechům z domu této rodiny. Rovněž se povedlo vytvořit dojem jakési tragikomičnosti, díky které to celé není tak ponuré, jak by se mohlo na první pohled zdát.
„Řekněte několikrát do telefonu: V parku je bomba, máte třicet minut.“
„Jsi skvělá mami, mám tě moc rád.“
„Já jsem tam tu bombu nedal. Jedu s agenty na stanici jenom kvůli natočení dokumentu.“
Richard Jewell
Dopředu už tak nějak víme, jakým směrem se bude snímek odvíjet, protože k tomu směřují všechny indicie v úvodu. Děj je tedy pro pozorného diváka celkem předvídatelný a přímočarý. Pro někoho mohou být matoucí skoky v čase na začátku, jelikož překlenují celkem dlouhou dobu. Nicméně se filmu povedlo realisticky převyprávět skutečný příběh obyčejného muže, což si bezpochyby zaslouží obdiv. Není třeba vymýšlet neustále zcela nelogické scénáře, když ty nejlepší náměty se objevují samy. Vzájemné vztahy mezi postavami jsou tu pečlivě a citlivě vylíčeny a zapůsobí na emoce. Až to skoro působí, jako by měli tvůrci přístup k odposlechům z domu této rodiny. Rovněž se povedlo vytvořit dojem jakési tragikomičnosti, díky které to celé není tak ponuré, jak by se mohlo na první pohled zdát.
- Hodnocení