Recenze: Role člověka je severské zamyšlení nad tím, co nalháváme svému okolí i sobě

Do jak ponižujících situací nás může dostat vlastní hrdost?
 
 
Kdo z nás se občas nesnaží trochu přikrášlit svůj život před ostatními lidmi, především pak před vlastními rodiči? Pekka, bývalý ředitel IT firmy, toto umění ovšem pozvedl na úplně novou úroveň. Zatímco si jeho otec s matkou a dvěma sestrami myslí, že jako úspěšný podnikatel věčně cestuje za svými obchodními partnery v Číně, Pekka je jen zkrachovalý osamělý padesátník, který se přiživuje kde může. 

Bydlí tajně v komplexu určeném k demolici a využívá občerstvení na pohřbech, stačí si vždy pohotově vymyslet nenapadnutelnou historku o dlouholetém přátelství s nebožtíkem. Jeho tlachání na pohovorech je podobně prázdné jako jeho životopis a potenciální zaměstnavatele nikdy nezaujme. Pekka si však umí důmyslně poradit v kdejaké situaci. Až do momentu, kdy přijíždí do Helsinek na návštěvu rodiče.

Ti očekávají vřelé přijetí od všech svých dětí a příjemné rodinné večeře. Jenže jedna dcera jim zatajila, že je lesbička, druhá je workoholická samoživitelka, a Pekka se snaží neustále vymlouvat na důležité obchodní schůzky, aby jeho lži nevyšly najevo. Místo toho samozřejmě jen vytváří další absurdní situace, v konverzacích opakovaně nepoznává jméno své vymyšlené přítelkyně a naváží se jen do větších problémů. Šance na slepení rodiny dohromady přichází až s tragickou nehodou. 

Za onou hlavní dějovou linkou se zkrachovalým lhářem je však velkým tématem vzájemné odcizení členů rodiny. Film je inspirován románem finského spisovatele Kariho Hotakainena, ale od předlohy se dost odchyluje, už zaměřením především na Pekkovy osudy. Za onou hlavní dějovou linkou se zkrachovalým lhářem je však velkým tématem vzájemné odcizení členů rodiny. Všichni něco předstírají, aby nemuseli zklamat rodiče. I za cenu toho, že se s nimi ani nebudou stýkat. Vedlejší postavy si snadno oblíbíme a cítíme shovívavou lítost nad jejich celkem marným snažením. Film nám přinese mnohé až bezútěšné momenty čiré trapnosti, kdy se divákovi bude chtít z oné situace utéct. Autentičnosti přidává práce kamery a když se potupná scéna spojí s klasickou hudbou, dokonale podtrhne ponížení a ztrátu důstojnosti… “Jsem ředitel firmy.” – “A ti snad o pomoc nežádají?” – “Ne, ti se snaží dál.” Závěr nám velké rozhřešení nepřinese, asi to chtělo snažit se ještě o trochu déle. 

Témata, která přináší tato hořká komedie, je jak střet hodnot různých generací, tak urputná snaha nezklamat rodiče, vedoucí až k nefunkčnosti rodiny. Hlavní hrdina nakonec musí čelit sobě podobnému protivníkovi a ujasnit si, zda být dobrým člověkem neznamená nakonec víc než být úspěšný businessman. S každým dalším krokem se situace stává absurdnější a rozhodnutí vyjít s pravdou ven těžší. Do jak ponižujících situací nás může vehnat vlastní hrdost?
 

Jestlipak věří těm mým pohádkám?

Luxusní hotel nám zaplatí náš úspěšný syn. Nebo ne?

A je tu další den plný předstírání.