Recenze: The Aeronauts znovu svádí dohromady Eddieho Redmaynea a Felicity Jones

Vzdušné dobrodružství s nádechem romantiky, které ale… nudí.
 
 
Eddie Redmayne a Felicity Jones už v Teorii všeho dokázali, že jim to spolu jako hereckým kolegům příjemně funguje. A ve snímku, který se téměř celý odehrává v koši horkovzdušného balonu, je chemie mezi dvěma hlavními představiteli zcela zásadní. Toho se rozhodl využít Tom Harper, který zatím sklízí úspěchy především jako televizní režisér, ale na filmový průlom teprve čeká. Nechme se tedy unést do oblak se dvěma nesourodými hrdiny, z nichž jeden žije zavrtaný v papírech a knihách, druhý se po tragédii milované osoby zase žít bojí. 

Londýn, 1862: James Glaisher (Redmayne) je mladý vědec a teoretik, který nemá mezi kolegy badateli žádný respekt, neboť tvrdí, že počasí se dá předvídat. Aby to dokázal, musí vyrazit nahoru do oblak se všemi svými přístroji. A jedinou možností té doby je, že s ním poletí balonem zkušený pilot. Nebo pilotka… Na scénu přichází Amelia Wren (Jones), odvážná rebelka milující dobrodružství. Tedy alespoň dříve, předtím, než její manžel zahynul při společném letu balonem. Možná je ale načase začít zase žít. Vydat se ukázat svět z výšky muži, který věčně kouká jen do knih, by mohlo být tou správnou příležitostí.

Později je film klidnější, přemýšlivější, a obdivujeme spíše krásu mraků. Hned od začátku nás zaujmou hravé a působivé kostýmy, stejně jako barevnost a velkolepost vzdušného plavidla. Vzlétnutí balonu je velká společenská událost, zvlášť když jsou v publiku lidé, kteří let financují. Emancipovaná Amelia to ví, takže připraví všem divákům ohromující show. Začátek snímku je tak i nejzábavnější částí, barevnou a energickou. Později je film klidnější, přemýšlivější, a obdivujeme spíše krásu mraků. Nechybí ale ani doslova bouřlivé okamžiky. Neočekávejme love story, Aeronauts se naštěstí neřídí pravidlem, že v momentě, kdy se ve filmu potká muž se ženou, musí se dát dohromady. 

Milovníci faktů budou snímek považovat leda za dobrou komedii, bude tedy lepší ho brát spíše jako dobrodružnou pohádku, která se lehce inspirovala skutečností. Postava Amelie byla víceméně vytvořena kvůli současné atmosféře, která vyžaduje genderovou vyváženost. Ne že by neexistovaly žádné průkopnice létání, ale v tomto případě byly skutečné zásluhy Henryho Coxwella celkem necitlivě nahrazeny jen kvůli líbivosti. Kdyby tomu bylo naopak, tvůrci by to od ženského hnutí pořádně schytali. Pravděpodobně také kvůli korektnosti se tu mihne Himesh Patel v roli asistenta Trewa.  

Občas se vydáme do minulosti postav, aby došlo k nějakému jejich prohloubení, ale popravdě u každé takové scény se těšíme zase zpátky do oblak. Dialogy málokdy budí emoce. Závěr je opět plný akce, takže nejvíce asi selhává to, co se ve filmu děje… mezi silným začátkem a působivým koncem, vyjma vizuální stránky. Nádherné záběry oblak byly snímány z helikoptéry i skutečného balonu, a Redmayne s Jones si při natáčení ponořovali ruce do ledu, aby byly jejich výkony v mrazu přesvědčivější. Ani to nepomohlo udělat snímek živější. Pokud má divák náladu na lehce poetickou, rozvláčnou podívanou s nepříliš strhujícími dialogy, je asi ideální cílovou skupinou pro tento kousek.

The Aeronauts, to je troška romantiky, troška poetična, spousta významných pohledů mezi Felicity Jones a Eddiem Redmaynem, vizuálně velmi zajímavá podívaná vysoko v oblacích. Pokud byste ale měli převyprávět děj svým přátelům, vlastně nebudete moc vědět, co říct. Víme, jak to začalo a jak to skončilo, ale to, co se (ne)dělo mezitím, je trochu zahaleno mračny.
 

„Tohle má být ta teorie všeho, nebo teorie počasí?“

Podruhé už na tu schovávanou hrát nebudu!