Recenze: Don’t Worry, He Won’t Get Far on Foot je lákavou podívanou díky obsazení

Jak se vyrovnat se svými traumaty, hendikepem i závislostí.
 
 
Celkem nenápadný snímek podle skutečného osudu karikaturisty Johna Callahana (Joaquin Phoenix) není sice nic převratného, ale snaha hlavního hrdiny s nadhledem a drsným humorem zvládnout nelehký životní úděl je i tak dobrou podívanou. Tohle není typ životopisného snímku, díky kterému budeme vědět, co dělal John na podzim roku 1979 a co na Vánoce o pět let později. Režisér Gus Van Sant šel k podstatě člověka, k jeho emocím, zážitkům, příčinám určitých životních kroků a jejich následkům.

Johnův osud sledujeme na přeskáčku, a to hlavně období spojené s léčbou alkoholismu. Ale vezmeme to od začátku: už jako dítě Johna opustila vlastní matka, což vedlo k jeho pozdějším depresím a vážným problémům s alkoholem. Jestli si John do té doby myslel, že jeho život je mizerný, nevěděl ještě, že po jednom extra intenzivním tahu po barech skončí ochrnutý do konce života. Celý film se točí kolem něj a jeho abstinence, je zajímavou postavou, protože se musí vypořádávat se spoustou životních trablů. Některé nemohl ovlivnit, ovšem za spoustu z nich si také mohl sám, což vede nemálo lidí k uvíznutí ve stavu věčné sebelítosti a ukřivděnosti. Ale teprve když John spadne na úplné dno, dokáže se postavit na nohy, i když už jen obrazně řečeno. Začne být absolutně upřímný k sobě i svému okolí, což se začne promítat do jeho nové vášně, karikatur. Postupně se mu podaří přestat se obracet do minulosti a najde lásku k ženě a umění, nakonec snad i k životu. Phoenixovi zdatně sekunduje Jonah Hill jako kamarád abstinent, ale také múza Annu (Rooney Mara).

Je třeba vyzdvihnout herce.Atmosféra filmu působí opravdově a upřímně, máme pocit, že jsme skutečně s aktéry, ať už je to na schůzce anonymních alkoholiků nebo při divoké opilecké jízdě. Snímek se nesnaží ždímat z nás emoce, neutápí se v sentimentu. Ani samotný hlavní hrdina v nás nevzbuzuje příliš lítosti, protože víme, co ho přivedlo tam, kde je. Sám Phoenix se také před lety léčil z alkoholismu, a režisér Gus Van Sant původně uvažoval o zfilmování už v devadesátých letech s Robinem Williamsem, který se potýkal se stejnou závislostí.

Je třeba vyzdvihnout herce. Phoenix většinu času ztvárňuje kvadruplegika a jeho vyjadřovací schopnosti jsou logicky omezené. Jeho výkon je však perfektně autentický, a to i když měl ve scénáři třeba ošklivý pád z vozíku. Zajímavá je celková interakce mezi herci, kteří byli skvěle vybráni a jejich reakce i konverzace jsou velmi přirozené, což je obdivuhodné, když byl film natočen za méně než měsíc. Kupříkladu chemie mezi Phoenixem a Hillem je snad ještě působivější než spojení Phoenixe s Marou, která je jeho reálnou životní partnerkou. Zahlédneme i Jacka Blacka či Udo Kiera.

Jde o příjemnou podívanou, která zaujme obsazením a zpracováním, ale navzdory všem zásadním tématům, která řeší, nám nevyrazí dech. Sice se nebudeme při sledování utápět v patosu a melancholii, což by byl opačný extrém, ale látka měla větší potenciál vzbudit v nás emoce. Herecké výkony a věrně vystihnutá osobnost Johna Callahana ale snímek drží nad průměrem i nudou.
 

Tak co dnes budu dělat, půjdu do baru, nebo se stanu kvadruplegikem?

Závislost je těžká pro každého.