Recenze Motokáry: Netflixové Motokáry zhavarují ještě před cílem. Na dráze nebezpečně nudí

Puberťák propadne závodnické vášni a zamiluje se do holky od motokár. Víc nic. 
 
 
Zdá se, jako by australský režisér Owen Trevor s podporou Netflixu zrecykloval několik už mnohokrát natočených slaďáren a pseudopokusů o rodinný film, aby dal vzniknout čemusi, co jsme už mnohokrát viděli, ale absolvovat to znovu nepotřebujeme. S Motokárami tvůrci zhavarovali na plné čáře.

Prosťounká dějová linka, která se motá kolem přidrzlého puberťáka Jacka staví na tom, že se chlapec společně s ovdovělou matkou přistěhuje do nového města. Ve snaze najít si kamarády zajde na motokárové závodiště a zčistajasna zjistí, že motokáry jsou jeho život. A jeho trenérem nebude nikdo jiný, než vysloužilá a zahořklá závodnická hvězda, která v (zřejmě?) talentovaném chlapci uvidí sama sebe.

Největším problémem Motokár je, že nejsou vůbec o ničem. Ačkoliv jsou postavy veskrze milé a občas utrousí i pár povedených vtipů, jejich prokreslení zůstává nedotažené a my se o nich nedozvíme dost na to, abychom si stihli vytvořit sympatie nebo antipatie.

Hlavní hrdina je nejvýraznější svou drzostí.Hlavní hrdina je nejvýraznější svou drzostí a občasná snaha scenáristů ukázat jeho „chrabrost“ je nevěrohodná. Obdobný problém má však více postav, kupříkladu závistivý bratr Jackovy vyvolené, který se celou dobu chová jako rozmazlený tyran, na konci ale jako kouzlem uzná porážku. Postavy ovdovělé matky či osamoceného šerifa jsou navíc schematické až to bolí.

Nejméně pochopitelné jsou ale na celém filmu rádoby dojemné flashbacky, které mají působit akčně, a navíc i dojmout, bohužel se nedaří ani jedno. Jackovy vzpomínky na otce se tak stávají přebytečným kýčem. Jako poměrně zajímavá se naopak jeví hlavní dívčí hrdinka, která boří stereotypy – místo aby v drogerii stála řadu na make-up, hloubá se v motoru motokár a sní o tom, že bude pracovat jako mechanička pro Formule 1. Avšak tvůrci ji nechají žít ve stínu pseudozajímavého Jacka, který má být kdoví jaký závodník, ale ojel by v autě asi nevyměnil.

Děj gradující do velkého závodu, hádka a usmíření, vtipný a trochu nemotorný nejlepší kamarád, rival, který je čistě náhodou bratrem Jackovy vyvolené – to vše je směs filmových klišé, které jsme zažili mnohokrát. Bohužel Motokáry se nezařadí mezi ty, které člověka navzdory tomu něčím obohatily. Ale jako kulisa k víkendovému vaření dostačující.
 

Dva kámoši a jedna hezká holka. V téhle garáži to zavání pěkným klišé.

Když už nedostaneme Oscara, koukej alespoň vyhrát ten závod.