Recenze: Curtiz přibližuje svéhlavost slavného režiséra. Casablancu zastíní osobní dramata

Curtiz jako labilní poděs, génius i hodný chlap. To vše na pozadí vzniku oscarového milníku Casablanca. 
 
 
Tehdy nebyl v Hollywoodu zřejmě nikdo, kdo by neznal jméno Michaela Curtize. Známý maďarsko-americký režisér má na kontě hned několik filmů, které získaly nominaci na Oscara a dokonce jeden, který změnil dosavadní filmové dějiny. A právě do období, v němž se v Curtizově hlavě rodila zápletka světoznámé Casablancy z roku 1942, se vrací působivý černobílý snímek Tamase Yvana Topolanszkého.

Ačkoliv je těžké odhadnout, co režisér převzal z Curtizovy biografie a co si přimyslel, ve výsledku na to tom tolik nesejde. Snímek, který je mix mezi dramatem a biografií, zaujme během prvních minut především mimořádným grafickým provedením. Černobílá paleta je místy sice narušena, ale jak později rozeznáme, děje se tak kvůli zesílení symboliky.

Snímek se nesoustředí jenom na vznik filmového hitu.Snímek se ale nesoustředí jenom na vznik filmového hitu, který napomohl zapojení USA do druhé světové války. Dozvíme se něco málo z Curtizova života, i z toho, jak těžké může i pro věhlasného režiséra být se prosadit, když nemá původní americké občanství. Drama se sestrou, které se nedaří dostat do států i s maďarskou dcerou, která přijde tátu vypátrat do filmových ateliérů, aby si sama střihla roli v Casablance. To vše nám film poskytne. Bohužel ale od každého jen trochu.

Přestože je Topolanszkého podívaná oku velmi lahodící, na úspěchu jí ubírá právě rozštěpenost na mnoho celků, které sice na konci na oko kompozičně zapadnou, mezi konkurencí biografií (a že jich Netflix nyní nabízí mnoho), si zřejmě přílišnou diváckou základnu nevybuduje. Což je už vzhledem k tomu, s jak propracovanými jazykovými detaily pracuje, velká škoda. Kromě situačního humoru a jazykové hry, tvůrci dbali i na lingvistickou věrohodnost, a kromě angličtiny ve filmu zazní jak němčina, tak Curtizova mateřská maďarština.

Navzdory tomu, že snímek Curtiz otevírá spoustu zajímavých témat, mezi nimi i způsob americké válečné propagandy nebo démonizaci a dehumanizaci nepřítele, se o ničem z toho diváci příliš nedozví a film tak utkví spíše do detailu propracovanými černobílými tóny, dechberoucí hrou světel nebo hereckým obsazením.

V roli Michaela Curtize se totiž představuje maďarský herec Ferenc Lengyel, který podobu s legendárním režisérem nezapře. Do role Curtizovy dcery Kitty se tvůrci rovněž rozhodli obsadit Maďarku, a volba, jakou byla okouzlující Evelin Dobos, nemohla být lepší. Veskrze všechno, co se na plátně odehrává, je věrohodné a reflektuje tehdejší trendy i lidské neštěstí. Výraznější emoci však divákům nepředá.
 

Románek mezi Curtizovou dcerou a vládním vyslancem dohlížejícím na propagandu je jedním z emočně nejbohatších momentů.

Tak kde zase je?

Muž, kterému zřejmě nikdo za celý život neporozuměl. Takový byl osud Michaela Curtize.