Recenze – Twin Murders: The Silence of the White City odhalují vraha příliš brzy. Pointa snímku se vytratí

Poutavé krimi o sériovém vrahovi se odrovná tím, že příliš brzy prozradí identitu vraha. 
 
 
Mystika, biblické odkazy, genetika, biologické divy a krimi zápletka na jednom místě. Že to nezní tak špatně? Příběh, který na plátně představuje režisér Daniel Calparsoro skutečně jeví jistý potenciál. Bohužel ale ve finále havaruje na triviálnostech jako je nesprávné načasování. Dějové kličky se tak pro snímek stanou spíše oprátkou.

Když se detektiv přezdívaný Kraken (Javier Rey) vrací po tragické události v rodině zpět do práce, neočekává, že hned jeho první případ budou sériové vraždy. Ale ne ledajaké. Dvojice obětí, vždy chlapec a dívka, usmrceni včelím jedem, jejich těla specificky naaranžovaná plus fakt, že každá dvojice je o pět let starší než předešlá. A to ještě není to nejzapeklitější. Člověk, který na chlup stejné rituální vraždy páchal před pár lety, sedí ve vězení. Jde o dílo jeho obdivovatele, následovníka nebo je to celé vlastně docela jinak?

Ačkoliv zápletka působí poměrně poutavě,  příliš uspokojujícího krimi příběhu se nedočkáme.Ačkoliv zápletka působí poměrně poutavě a slibuje napínavou podívanou ve stylu adaptací knih Dana Browna, příliš uspokojujícího krimi příběhu se nedočkáme. Snímek Twin Murders: The Silence of the White City totiž zcela havaruje na tempu vyprávění.

Způsob, jakým se tvůrci rozhodli nahustit do diváků jednotlivá fakta a indicie, je tak rychlý, že si člověk brzy ani není schopen uvědomit, jestli vše zapadá do sebe. Nejenže budou mít diváci zřejmě potíž odhalit motivace většiny postav, může jim poměrně snadno uniknout i celá pointa příběhu. Tento handicap se ukáže například na postavě parťačky Krakena, jejíž vazbu na jednoho z podezřelých a jeho příběh možná pochopil scenárista, ale víc asi nikdo. Možná tak režisér a herci po pár hodinách vysvětlování. Možná.

Je to škoda. Přestože je příběh s každou minutou méně zajímavý, mnoho scén je vystavěných vizuálně líbivě. Avšak nutno podotknout, že napínavá honička na střeše katedrály asi nebude jedinou filmovou vykrádačkou. Momenty, kdy detektiv ve vězení navštěvuje slavného sériového vraha a snaží se s jeho pomocí určit identitu toho nynějšího, už na začátku devadesátých let zrežíroval Jonathan Demme v Mlčení jehňátek. Pst.

Přes snahy o zápletku mytických rozměrů se Daniel Calparsoro se svými Twin Murders do filmové síně slávy asi spíše nedostane. Ubrat na patosu, propracovat postavy, lépe vysvětlovat a nevyšuškat v polovině filmu, kdo je vrah – to už pak může být úplně jiná podívaná.
 

Myslíš, že někdo na Netflixu pochopí, co zrovna děláme?

Rychle přijď. Jogurty mají pořád v akci.

Právě nám utekl Oscar.