Recenze Stánek s polibky: Milá oddechovka sledující strasti a radosti života během dospívání na americké střední škole

Nikdy nelžete svému nejlepšímu příteli, protože se vám to zaručeně vymstí.
 
 
Zajímavým faktem na úvod je, že tento snímek vznikl na motivy knihy britské autorky Beth Reekles. Ta ji teprve ve svých patnácti letech v roce 2010 publikovala prostřednictvím online platformy Wattpad. Protože její dílo přilákalo velkou pozornost čtenářů, začalo se o něj zajímat i nakladatelství. Až se nakonec dočkalo i filmového zpracování. Režie a scénáře se ujal Vince Marcello.

Elle Evans a Lee Flynn jsou už od narození nejlepší přátelé. Vědí o sobě naprosto všechno a jejich přátelství se řídí jasně danými pravidly. Bohužel pravidlo číslo 9 říká, že si ani jeden z nich nesmí nic začít s příbuzným toho druhého. Lee má ovšem staršího bratra Noaha, který je nejžádanější partií z celé školy. Nedopatřením se Elle s Noahem políbí v líbacím stánku, a to probudí dlouho skrývané city. Začnou se proto potají scházet. Jak dlouho se jim ale podaří udržet takové tajemství?

Velkým plusem jsou sympatičtí a neokoukaní herci.Velkým plusem jsou sympatičtí a neokoukaní herci, kteří působí věrohodně hlavně kvůli tomu, že věkově přibližně odpovídají svým postavám. Někdy bývají totiž do takových rolí obsazováni o dost starší herci, což pak působí přinejmenším zvláštně. Divák se snadno ztotožní s hlavní hrdinkou Elle (Joey King). Můžou za to bezpochyby i vnitřní monology, které nám prozrazují její myšlenky a pocity. Není typickou kráskou ani stydlivkou v rohu, přesto zaujme specifickými grimasami a neotřelým přístupem. O téhle herečce v budoucnu jistě ještě hodně uslyšíme. Dobře se kouká i na oba bratry (Jacob Elordi a Joel Courtney), kteří jsou si navíc doopravdy celkem podobní.

Ačkoliv se dá zápletka snadno předvídat, vlastně se v průběhu těšíme, až se to začne zamotávat. Vzájemné „kočkování“ zamilovaného páru se nese v hravém duchu, ale zároveň netlačí příliš na pilu. Až na okamžik, kdy spolu nečekaně brzy stráví společnou noc. Právě rychlost je ovšem jakýmsi charakteristickým rysem tohoto filmu, zvláště ze začátku. Šestnáct let života je shrnuto do maximálně tří minut, přičemž se bleskově střídají smutné pasáže s těmi komickými. Nejspíše to souvisí i s rytmickou hudbou, která dotváří velké množství scén.

Nicméně se jedná pořád o tisíckrát opakovaný motiv ze střední školy, takže se nevyhne některým klasickým klišé. Například pokud nevyznáte lásku druhé osobě před davem zírajících lidí, tak to jednoduše neplatí. Místy je děj moc naivní, a ne úplně logický. Na druhou stranu – kdo z nás se tak v šestnácti občas nechoval? Tudíž jednání postav není až tak nemyslitelné, jak se může zdát. Úplný závěr navíc překvapí realističností, protože hlavní hrdinka v průběhu tak nějak dospěla.

Snímek se snaží upřímně zobrazit, co obnáší láska a přátelství. Podařilo se mu rovněž nastínit nelehké pocity během dospívání, kdy člověk prochází určitou metamorfózou, jejíž součástí je neustálé pochybování sám o sobě a hledání se. To je nejspíše zásluha mladé spisovatelky, které se podařilo přiblížit příjemcům toto zvláštní období. Současně se projevuje inspirace obdobnými příběhy tohoto typu a chvílemi jistá dětinskost. Některé přímočaré dialogy a situace, kolikrát za hranicí slušnosti, vás skutečně pobaví. Starší generaci zřejmě Stánek s polibky nijak zvlášť neoslní, cílová skupina bude ale určitě nadšená. V nejbližších měsících se navíc můžeme těšit na pokračování.
 

A teď to na téhle party pořádně rozjedeme!

My se taky někdy vejdeme společně do jednoho záběru? Jo, ale musíš u toho sedět, jinak jsi o dvě hlavy vyšší.

„Ty pravidla jsme vymysleli, když nám bylo šest. Nepřijde ti trochu divný držet se jich donekonečna?“