Recenze: Lov je krvavá politická satira na dnešní společnost plná zajímavých myšlenek
Když se lidé loví navzájem.
Co jsou nejvíce diskutované problémy dnešní doby? Feminismus, rasismus, sexismus, vegetariánství, uprchlická krize, Trump, právo na zbraně, sociální sítě, nebo třeba překrucování mediálních sdělení a pravdy. A přesně to vše, a ještě více si berou na paškál tvůrci snímku Lov v čele s režisérem Craigem Zobelem (Westworld, Američtí bohové) a scenáristy Nickem Cuse a Damone Lindelofem (Watchmen). Do tvůrčího týmu pak patří i scenáristé hororů Uteč a My, a na výsledku je znát jejich vliv.
Lov je totiž společenskopolitická satira, která se snaží humorně a chytře narážet na nejpalčivější problémy dnešní doby a rozplést tyto otázky v krvavém souboji pravice a levice, bohatých liberálů a sociálně slabších konzervativců, demokratů a republikánů. Tyto dvě strany lze zkrátka nazvat různými jmény. A Lov neotřele vtipkuje na účty obou, když je proti sobě postaví v nekompromisní a neotřelé situaci.
Dvanáct lidí se totiž probouzí na mýtině uprostřed lesa. Navzájem se neznají a už vůbec netuší, jak se tu vlastně ocitli. Pojí je akorát jejich radikální konzervativní názory na dění ve, nejen americké, společnosti. Brzy však zjišťují, že se stávají lovnou zvěří pro skupinku privilegovaných elitářských zbohatlíků. Jenže skutečná pravda tkví někde trochu jinde.
Silný rozjezd opravdu upoutá na první dobrou, a to hlavně svojí neobvyklostí. To Lov dokazuje, když nám nabízí jeden nečekaný zvrat za druhým. A většina z nich jsou důvtipné a stejně jako celý film nutí k zamyšlení. Ostatně, důkazem toho je samotný začátek. Silný rozjezd opravdu upoutá na první dobrou, a to hlavně svojí neobvyklostí. Je to zkrátka sled nepředvídatelných po sobě jdoucích událostí plných krve a humoru. A v tomhle duchu se snímek nese až do své druhé poloviny, ve které začíná malinko pokulhávat. Divákovu pozornost si sice i nadále drží a má neustálý spád, ale oproti výrazné první části, je ta druhá zkrátka o něco slabší. A to hlavně kvůli poněkud protáhlému dialogu, který jen odvádí pozornost od toho skutečně zajímavého.
A tím je poměrně chytrá samotná myšlenka filmu. Lov totiž neustále naráží na obě výše jmenované společenské a politické skupiny, a hlavně na jejich radikální představitele. Zdůrazňuje jejich typické vlastnosti, čímž zde dochází k úmyslné stereotypizaci těchto jedinců. Příkladem může být narážka na neznalost Američanů v oblasti zeměpisu, když postavy zjišťují, že jsou ve slovanské zemi a Bosna, Srbsko, Chorvatsko nebo Rusko je pro ně zkrátka totéž. Nehledě pak na zvýraznění vyhrocených myšlenek obou radikálních konců politického spektra.
Tvůrci však dávají opětovně jasně najevo, že nic z toho nemáme brát smrtelně vážně, ostatně on se ani samotný snímek moc vážně nebere (viz třeba scéna s penězi v autě, na kterých je velkými písmy napsáno „ÚPLATEK“ nebo když je na začátku jedna postava probodnuta a měla by být mrtvá ale i nadále konverzuje s ostatními, jako by se nic nedělo). Za zmínku pak stojí i dost vyhrocená scéna v uprchlickém táboře. Díky tomu příběh dostává další absurdistický rozměr.
Z toho hlediska je patrné, že se tvůrci trochu inspirovali různými popkulturními díly. Najdeme tu nejen prvky z Hunger Games nebo Labyrintu (skupinka oddělených jedinců, kteří jsou nedobrovolně nuceni bojovat o své životy vs. zbohatlíci, kteří to celé řídí), ale je zde i zjevný vliv Tarantina. A to nejen vzhledem ke schválně přeháněným krvavým scénám, které jsou často dost humorné.
Ona velmi Tarantinovská je totiž i samotná protagonistka v představení Betty Gilpin. Ta je nejen zvláštním způsobem vizuálně podobná Umě Thurman, ale i její charakter a bojové dovednosti jsou poměrně v duchu její legendární postavy z Kill Bill. Gilpin navíc podává silný výkon podpořený výraznými rysy v obličeji. Nehledě pak na její charisma, čímž je zkrátka sympatickou hrdinkou. Na druhé straně pak stojí Hilary Swank, která je též velmi výrazná a podává kvalitní výkon. Mimo Gilpin a Swank se zde pak objevuje řada známých tváří v epizodních, ale výrazných a překvapivých rolích.
Navrch toho však Lov ještě nabízí i skvělou a choreograficky propracovanou akci. U příběhu se tak ani chvíli nenudíme a díky rychlému spádu, je devadesátiminutová stopáž brzy za námi. Ano, najde se tu sice pár slabších, občas trochu křečovitých momentů, neboť tvůrci se chvílemi až přehnaně snaží vnutit svoji myšlenku, ale na závěrečném dojmu to nijak neubírá. Zajímavé také je, že, byť se tak film už od začátku prezentoval, tak v žádném případě nejde o horor.
Lov je zkrátka zajímavá a nevšední podívaná, která rozhodně baví. K tomu je však potřeba brát celou premisu s nadhledem a pochopit předkládanou satiru. Najde se zde velké množství subtilního humoru, a ještě více krve, čímž se navozuje atmosféra thrilleru s prvky absurdního až hodně černého humoru. Třešničkou na dortu je pak skvělý výkon Betty Giplin v hlavní roli. Dohromady tak jde o povedený snímek, který sice rozpůlí divácké názory, ale stojí za to vidět.
Ne! Já ukrojím ten dort!
Když zůstanu schovaná v té krabici, třeba si mě nikdo nevšimne.
Poprosil bych jedny žvýkačky…
Lov / The Hunt
Lov je zkrátka zajímavá a nevšední podívaná, která rozhodně baví. K tomu je však potřeba brát celou premisu s nadhledem a pochopit předkládanou satiru. Najde se zde velké množství subtilního humoru, a ještě více krve, čímž se navozuje atmosféra thrilleru s prvky absurdního až hodně černého humoru. Třešničkou na dortu je pak skvělý výkon Betty Giplin v hlavní roli. Dohromady tak jde o povedený snímek, který sice rozpůlí divácké názory, ale stojí za to vidět.
- Hodnocení