Recenze: Dokonalý pacient je dokonale matoucí, ale ne dost napínavý

Může být sériový vrah také obětí?
 
 
Jsme zvyklí, že u severských detektivních příběhů dlouho rozplétáme komplikované zápletky s geniálními zločinci. Tady to vezmeme trochu z jiného konce. A ještě zajímavější na tomto originálním příběhu je, že ho nevymyslel žádný scénárista ani spisovatel, ale skutečný život. Mnohdy absurdní scény z vyšetřování vražd jsou o to více šokující a český divák má výhodu neznalosti tohoto případu. Ve finále jde ale především o sledování novinářského “vyšetřování” a to není přece jen tak zábavné jako pravá detektivka, i když se herci snažili co mohli.

Investigativní novinář Hannes Råstam (Jonas Karlsson) se začne zabývat případem odsouzeného sériového vraha Thomase Quicka (David Dencik), který se přiznal k více než třiceti vraždám spáchaným ve Švédsku, Norsku, Dánsku a Finsku. Jeho vraždění bylo unikátní v tom, že si vybíral zcela rozdílné oběti a volil různý modus operandi. Bylo mu jedno, zda zabije dítě, pár či cizince, zda zvolí nůž nebo klacek, některých těl se zbavil dokonale a jiná nechal jen tak být. Novinář je fascinován především legální stránkou případu, tím, že násilník tráví doživotí ve vězení jen na základě přiznání. Přitom chybějí důkazy nebo i samotná těla, v jeho výpovědích jsou chyby a byly ignorováni někteří svědci z Quickova okolí, kteří s ním třeba v době některých zločinů byli stovky kilometrů daleko. 

Vrah působí jako osamělá hromádka neštěstí, ne zrovna jako chladnokrevný psychopat.Vrah působí jako osamělá hromádka neštěstí, ne zrovna jako chladnokrevný psychopat. A Råstamovi brzy dojde, že tenhle příběh je ještě mnohem víc šokující, než očekával. Quick byl původně zavřený za ozbrojenou loupež a trpěl samotou. Kam až ho dohnala touha po pozornosti a lécích? 

Během jeho vyprávění se vracíme do doby jeho léčby na psychiatrii, kdy se pod vlivem prášků přiznával k ohavným zločinům a okolí ho v tom notně podporovalo. Policisté chtěli mít případy uzavřené, lékaři se díky jeho terapii zase stali uznávanými kapacitami. Byl ale odsouzen pravý pachatel? Film samozřejmě všechny tyto zúčastněné kritizuje, ovšem to nejdůležitější jsou pro něj stále hlavní hrdinové. Přesto mohlo být více prostoru věnováno Quickově motivaci k jeho doznání, je sice nastíněna, ale ne dost na to, jaké měla důsledky. 

Příběh o největším právním skandálu ve Švédsku má onu lákavou nálepku “podle skutečných událostí” a víme, že život někdy vymyslí mnohem neuvěřitelnější věci než kdejaký scénárista. Temný příběh se ubírá jiným směrem, než jsme zvyklí. Užijeme si intenzivní novinářskou práci a uvidíme i jakou cenu si to vybírá v osobním životě. Herecké výkony nám přinesou patřičný zážitek a důmyslný střih náš drží ve střehu. Karty jsou ale vyloženy na stůl celkem brzy a pak už se jen honíme za spravedlností, ne za vrahem. Takže kapka napětí tu je, ale určitě to spoustě diváků stačit nebude.
 

To je ale zajímavé vražděníčko.

„Snad nám šéf konečně pořídí nástěnku.“

Kde jsou všichni ti skuteční vrazi?