Recenze: #jsemtady mohlo být zábavné i zajímavé dílo, ale #nevyšloto

Už jste někdy našli spřízněnou duši na druhém konci světa?
 
 
Francouzská (tak trochu) komedie nám ukáže střet naivní zamilovanosti s tvrdou realitou v nevšedních podmínkách. Stéphane (Alain Chabat) je stárnoucí šéfkuchař, o jehož životě se tolik nedozvíme, ale nejdůležitější věci dokážeme odtušit: pracuje v restauraci po svém otci, kde se celá desetiletí nic nezměnilo, včetně zaprášených vycpaných hlav po stěnách, na internetu se hádá s nespokojenými zákazníky, kteří mu napsali nelichotivou recenzi, žije ve svém vlastním světě, což zapříčinilo rozpad jeho manželství a dost rozpačité vztahy s již dospělými syny. Stéphane ale podlehl sociálním sítím, respektive jedné mladé Korejce jménem Soo (Doo-na Bae), se kterou si píše. Protože nerozlišuje mezi reálným a virtuálním světem, jednoho dne sedne na letadlo směr Soul a na poslední chvíli napíše své spřízněné duši, že se za pár hodin uvidí. Spolu s ním pak na letišti zabíjíme čas v naději na setkání, ale také při poznávání jiné kultury.

V hlavním hrdinovi se při tomto spontánním dobrodružství něco hne a začne se otevírat lidem v okolí, kterým přijde jeho počínání dost zábavné. Najednou Stéphanovi začnou přibývat tisíce sledujících, lajků a komentářů. Náhodní kolemjdoucí na letišti ho poznávají a fotí si ho. V tuto chvíli se komedie začne ubírat zajímavým směrem, takže i když romantická linka je na chvilku odložená stranou, film nabírá na obrátkách v nečekané rovině. Jenže #jsemtady nechce být ztřeštěnou komedií a tenhle slibný nápad s postarším mužem, který se mimoděk, díky své upřímnosti a opravdovosti, stane hvězdou sociálních sítí, vyzní do prázdna, což je velká škoda. Scénáristé Thomas Bidegain a Éric Lartigau se chtěli zabývat něčím jiným a možná do konce filmu ani nepřijdeme na to, čím.

Virtuální svět se prolíná s tím opravdovým.Je tu nakousnuta opravdu celá řada zajímavých témat: bilancování nad životem, které ke stárnutí patří, vztahy se syny, zda má člověk v určitém věku ještě nárok na lásku anebo je jen naivní starý hlupák, střet reálného světa a toho ze sociálních sítí, střet kultur… Virtuální svět se prolíná s tím opravdovým, což je pěkně vizuálně znázorněné. Naivní “milenec” se v něm začne úplně ztrácet, už nevnímá to, co se děje kolem něj, což často přičítáme spíše mladé generaci, ale stát se to může každému. Film dokáže v některých momentech být roztomilý, poutavý a upřímný. A přesto přese všechno umí taky ukrutně nudit. Párkrát se pousmějeme nad hořkosladkými momenty, ale žádné velké moudro nám #jsemtady nepřinese a možná bychom byli radši, kdyby nás prostě pobavil. Alain Chabat v hlavní roli k tomu měl rozhodně slušně našlápnuto.

Francouzská komedie nadhodí celou řadu zajímavých témat, ale nedokáže je poutavě zpracovat. A bohužel ani zábavně. Tvůrci nejspíš chtěli natočit něco mezi Terminálem a Ztraceno v překladu, ale na to tu dost nefunguje příběh, humor, charisma postav, ani atmosféra. Zajímavá je možná třetina filmu, jejíž potenciál ale brzy vyzní do ztracena stejně jako celý snímek. Dojem z něj připomíná ono čekání na letišti, ze začátku je to možná vzrušující a napínavé, ale nakonec už se prostě jen chceme dostat domů.
 

Korejka jako Korejka.

Upéct si na cestě kachnu a vydat se do světa.

„Víš, sledovat na Instagramu a sledovat na ulici, v tom je dost velký rozdíl…“