Recenze: Raoul Taburin nabízí laskavý a hravý příběh, u kterého se můžeme zasnít a odpočívat
Potřebujete oddech od náročné reality? Pak potřebujete Raoula Taburina.
Cestovat v dnešních dnech je stále obtížné, tím spíše by filmoví diváci mohli uvítat prosluněný výlet do malé vesničky na jihu Provence se snímkem, ve kterém se nestane nic špatného. Pokud máte rádi hravost, fantazii a malé všední příběhy, které v sobě skrývají velkou pravdu, pak je Raoul Taburin právě pro vás. Atmosféra snímku nám může připomenout legendární Amélii z Montmartru, což samozřejmě není náhoda, protože jde o dílo stejného scénáristy, Guillauma Lauranta.
Český divák přijme film prostě takový, jaký je, ten francouzský může být výrazně kritičtější, protože autorem předlohy je Jean-Jacques Sempé. Příběhy a karikatury tohoto ilustrátora a humoristy jsou významnou součástí francouzské kultury. Jelikož se ale on sám ve filmu mihne, je pravděpodobně s výsledkem spokojen.
Pojďme ale k samotnému příběhu, který stojí a padá na hlavním hrdinovi a jeho představiteli. Raoul Taburin strávil celý život v jedné malé vesničce a je zde uznávaným opravářem kol. Tento dopravní prostředek je v okolí pro život zásadní, takže se Raoulovi dostává stejného respektu jako třeba doktorovi. Žije však s (pro něj) temným tajemstvím: sám na kole jezdit neumí, přestože legendy kolem jeho osoby hovoří jinak. A do vísky se zrovna přistěhoval člověk, který by mohl jeho pověst zničit. Jak z toho ven? Samozřejmě pomocí velmi absurdních a bizarních řešení.
Podíváme se také na Raoulovo dětství a dospívání, abychom věděli, jak to všechno začalo. Nemusíme být zrovna posedlí cyklistikou, abychom se dokázali ztotožnit s osamělým chlapcem, který nezvládal to, co všichni ostatní ano, nebo s mladíkem, který zklamal svého milovaného otce a s tím pocitem musel strávit celý život.
Tváře herců nám mohou připadat možná povědomé, možná neznámé, ale je osvěžující také někdy vidět film, kde nás nerozptyluje známá tvář hollywoodské celebrity. Benoît Poelvoorde jako Raoul, Edouard Baer jako jeho nový přítel a půvabná manželka v podání Suzanne Clément, ti všichni odvádí skvělou práci. V dalších důležitých rolích se představí samozřejmě bicykly či vesnická koza.
Snímek je velmi hravý, plný fantazie a groteskních situací, a tak trochu retro.Snímek je velmi hravý, plný fantazie a groteskních situací, a tak trochu retro. Věnuje se takovým základním lidským hodnotám a tématům, jakými jsou laskavost, přátelství, tajemství, láska, a takové filmové pohlazení po duši možná právě teď potřebujeme nejvíc. Raoulova “neschopnost” ho přivedla k jeho zaměstnání a hlavní hrdina s úžasem zjišťuje, že ho významní lidé obdivují, protože to, co se jemu zdá třeba samozřejmé, je pro jiné výjimečné. Přiměje nás se zamyslet, že některá trápení si s sebou nemusíme nést celý život, že na sebe nemusíme být vždy přísní. Humor snímku je srdečný, není v něm výsměch, ale pochopení a laskavost.
Raoul Taburin se snaží především pobavit, nebo snad ještě lépe řečeno potěšit. Oko i duši diváka. S Raoulem můžeme probudit dítě uvnitř nás, podívat se na příběh, který nesouvisí tak úplně s realitou, ale spíše se samotným “bytím člověkem”. Ukazuje nám, jak se přenést přes svoje chyby, jak být nejlepší verzí sebe sama, nebrat se moc vážně a užít si život tak, jak je. Není to hluboce filozofické dílo, ale lidské a odpočinkové rozhodně ano.
Optika je jednodušší než jízda na kole.
Copak se tam skrývá za tajemství?
Své milované musíme chránit, i před sebou samými.
Raoul Taburin
Raoul Taburin se snaží především pobavit, nebo snad ještě lépe řečeno potěšit. Oko i duši diváka. S Raoulem můžeme probudit dítě uvnitř nás, podívat se na příběh, který nesouvisí tak úplně s realitou, ale spíše se samotným “bytím člověkem”. Ukazuje nám, jak se přenést přes svoje chyby, jak být nejlepší verzí sebe sama, nebrat se moc vážně a užít si život tak, jak je. Není to hluboce filozofické dílo, ale lidské a odpočinkové rozhodně ano.
- Hodnocení