Recenze: Bourák nabourává veškeré sociální normy a představuje vskutku bizarní podívanou
Zase jedna „povedená“ česká komedie.
Ondřej Trojan se snažil, je to zde opravdu znát, bohužel tu však padá veškeré jeho úsilí vniveč a dočkáme se velmi podivného snímku, kde zdánlivě nic nesouvisí s ničím. Hlavním viníkem je scénář, který měl pod palcem Petr Jarchovský. A i když většina jeho děl se řadí mezi to kvalitnější, co tuzemská scéna nabízí, tak zde se mu to bohužel nepovedlo. A je to škoda, neboť Bourák měl potenciál stát se dobrou černou komedií, někde se to však po cestě všechno zvrtlo, a i přes pár kvalitních momentů, tu bohužel převládl bizár.
A to už od samého počátku, kdy nám je představen titulní hrdina Bourák. Ten je taková podivná existence, dítě v těle muže, který žije v osmdesátkách. Miluje auta a Elvise a neuvědomuje si, že mu teče do manželství, rodiny i domu. Když však jeho dcera jednoho dne bere věci do svých rukou, rozpoutá se na smyšleném českém maloměstě řada nečekaných a život měnících událostí.
Vyprávění je přeplácané nejrůznějšími motivy a příběh řeší hned několik zápletek naráz.Těch se zde odehraje opravdu hodně, a přitom se děj kupodivu ve svých zhruba prvních dvou třetinách nikam moc neposouvá. I přes to, že ho je opravdu plno. Vyprávění je přeplácané nejrůznějšími motivy a příběh řeší hned několik zápletek naráz: nevěra, auta, pomatení smyslů, duch Elvise, mafie a vraždy. To vše se nekonzistentně míchá dohromady, a navíc nepochopitelně stylizuje do 80. let, a my většinu času nerozumíme, co se vlastně děje. I přes chaotičnost se však dočkáme zvláštně poetického vyústění, ze kterého se dá leccos vyčíst. Nejsilnější je právě zhruba závěrečná třetina děje, jenže cesta k tomu je strnitá a těžko říct, zda to za to opravdu stojí.
Převládají tu totiž opravdu dost bizarní momenty. U některých je sice znát záměr, a tak se jim i zasmějeme. Příkladů se najde spousta: třeba pes v roomba vysavači, souboj Trojan vs. Macháček anebo až tarantinovské vraždy. Spousta jich však hraničí s trapností. Vrcholem je vstup Ondřeje „Elvise“ Trojana na scénu, který se zjeví Bourákovi jako jakýsi jeho přelud nebo mentor. Třešničkou na dortu pak je, když bratři Trojanové začnou společně ponuře pět baladu Can’t Help Falling In Love lámanou angličtinou. Chudák Elvis se určitě obrací v hrobě.
Navíc pak také Bourák dlouhou dobu tak nějak nechce skončit. Nabídne nám hned několik zdánlivých závěrů, které jsou však náhle vyvráceny následující nesmyslnou scénou. Skoro to působí jako by si tvůrci nepovedeně hráli na Pána prstenů, jehož třetí díl je známý svými sto konci.
Celé to však naštěstí tak nějak vyvažuje herecké obsazení, které se snaží z nepovedeného scénáře vytřískat co může. Nejvýraznější jsou především pánové Ivan Trojan a Jiří Macháček. Trojan se tedy představuje jako titulní protagonista v, pro něj, neobvyklé roli. Bourák je totiž extrovert každým coulem, a nejen to, tančí a je rocker. Trojan se však do jeho osobnosti plně převtělil, ztratil se v něm a zase jednou dokázal, že je jedním z našich nejlepších herců, a i v sebemenší pitomosti dokáže ze sebe dát nejvíc.
Vedle něj je tu pak zmíněný Macháček, který taktéž podává velmi výrazný a silný výkon coby mafián Ruda zvaný Bingo. Ten má být sice pouze vedlejší postavou, ale Macháček si krade každou svoji scénu pro sebe a jeho náhlý sestup do šílenství je kouzelný a obrací druhou půlku snímku o 180 stupňů. S tím souvisí i to, že celý film je vlastně více o ostatních postavách než o samotném titulním hrdinovi, kterému se dostává poměrně málo prostoru. Celé by se to mohlo spíše jmenovat Bingo, podle Macháčkovy postavy, neboť dobré dvě třetiny děje se zaměřují na něj a jeho pomalý, ale geniální spád do hlubin šílenství.
Z ženského obsazení pak stojí za zmínku Kristýna Boková, která podává takový nerozhodný výkon. Na jednu stranu je ze začátku v některých momentech unylá a křečovitá a její poddání je nic neříkající. Na stranu druhou se pak však v druhé polovině najdou i silnější momenty a Boková překvapí, jako by se najednou probudila z deliria a začala konečně hrát. Velmi důležitou roli tu hraje i Veronika Marková coby Bourákova dcera Kamila, která vlastně dává do pohybu celý pomotaný děj. Pro Markovou je toto první velká herecká role a vzhledem k tomu podává celkem slušný výkon. Její postava je pak také známá používáním zvláštního výrazu „těžkoby,“ jehož tvůrčí záměr zůstává nepochopen.
Jedním z nejvýraznějších prvků je tu pak rokenrolový hudební doprovod. Ten je jednak chytlavý, ale také skvěle navozuje celkovou atmosféru. S tím souvisí i taneční scény a propracovanou choreografií, na které se mimo jiné podílel i Marek Zelinka.
Atmosféru dotvářejí i barevné a křiklavé kostýmy, které upoutají na první dobrou. Kostýmy jsou nejen výrazné, plné nejrůznějších detailů a kvalitně odvedené, ale také dobře vystihují a dotváří jednotlivé postavy.
Bourák je v závěru takové nekonzistentní dílo. Na jedné straně se herci opravdu snaží a zejména Macháček s Trojanem podávají opravdu kvalitní výkony. Ona je vlastně znát snaha celého tvůrčího týmu, od masek přes choreografii až po hudební doprovod. Bourák však nejvíce bourá v ději, který je jeho největší slabinou. Nejenže je nekonzistentní a trochu bez pointy, ale nabízí i plno bizarních a nesmyslných momentů hraničících s trapností, které bohužel převládají nad tím pozitivním.
Jako model z osmdesátek.
Chtěl si někdo zahrát golf?!
Já nekouřím, to se ti jen zdá.
Bourák
Bourák je v závěru takové nekonzistentní dílo. Na jedné straně se herci opravdu snaží a zejména Macháček s Trojanem podávají opravdu kvalitní výkony. Ona je vlastně znát snaha celého tvůrčího týmu, od masek přes choreografii až po hudební doprovod. Bourák však nejvíce bourá v ději, který je jeho největší slabinou. Nejenže je nekonzistentní a trochu bez pointy, ale nabízí i plno bizarních a nesmyslných momentů hraničících s trapností, které bohužel převládají nad tím pozitivním.
- Hodnocení