Recenze 365 dní: Vysněný svět plný vzrušení žalostně postrádá realističnost a hlubší příběh

365 dní je zbytečně dlouhá doba na zamilování.
 
 
Křesťansky založené Polsko velmi překvapilo svým novým filmem. Předlohou se stala stejnojmenná kniha spisovatelky Blanky Lipińské. Jedná se o ten typ románu, který si potají čtou ženy ve středním věku v dlouholetém manželství, aby alespoň na chvíli unikly od reality všedních dní. To se odráží i ve filmu – zhmotňuje jejich hluboko pohřbené tužby odkoukané z romantických děl, které jsou od reality velmi vzdálené. Režii má na svědomí duo Barbara Białowąs a Tomasz Mandes.

Laura Biel je úspěšná hotelová manažerka, která setrvává ve vyhaslém vztahu s přítelem Martinem. Ten tráví většinu svého času prací a nevěnuje se jí. Vyrazí s dvojicí přátel na dovolenou na Sicílii, kde mají oslavit její 29. narozeniny. Laura se ovšem stane obětí únosu a octne se v domě sicilského mafiána, dona Massima Toricelliho. Před pěti lety ji zahlédl na pláži těsně před tím, než byl spolu se svým otcem málem zabit. Od té doby ji hledá po celém světě a touží po tom, aby se do něj zamilovala.

Ani jeden z hlavních představitelů nemá moc zkušeností s hraním. To se projeví hlavně v intimnějších scénách. Vypadá to totiž, jako by odkoukali rádoby sexy grimasy z lascivních pornografických videí. Když má herečka neustále oči v sloup nebo když ústřední macho olizuje tyč v letadle (zvláště v době strachu z bakterií a virů), není to moc vábivý pohled. Na druhou stranu se povedlo vybrat herce, kteří zaujmou svým příjemným vzhledem. Polka Anna Maria Sieklucka a Ital Michele Morrone splňují požadavky na své postavy, ale nedají jim další rozměr.

O reálnosti příběhu zde nemůže ani být řeč a děj je dost přímočarý. Kolik mafiánů touží získat čestně lásku jedné ženy a je ochotných se kvůli ní změnit, když mohou mít řadu jiných? Stejně tak nedává smysl psychologie Laury. Z únosu se vlastně celkem brzy vzpamatuje, zapomene na rodinu a přátele a rozjede to ve vyzývavém stylu. Nejdříve je to hrdá žena s pracovními ambicemi a ke konci se z ní stává poslušná ženuška gangstera, která by nejradši celé dny strávila milováním a nakupováním. Po ničem jiném přece současná žena ani netouží, že?

Ukazuje sexuální scény, ale není příliš vulgární nebo hrubý.V podstatě je to mix těch nejvíce žádaných atributů – dominantní muž nejlépe italského původu (drsný a jemný zároveň), obyčejná hrdinka, s níž se může každá žena lehce ztotožnit a exotická lokalita. Ukazuje sexuální scény, ale není příliš vulgární nebo hrubý. Působí zkrátka jako dílo na zakázku pro určitou kategorii diváků. Teoreticky by to mělo dohromady fungovat, ale z nějakého důvodu to úplně tak neklape.

První půlka filmu v sobě ještě má jistý náboj erotična, ale s druhou částí se to celé bortí. Jakmile totiž zmizí pocit nejistoty a očekávání, nenabízí moc dalších podnětů. Není ani pořádně vystavěn emocionální vztah mezi oběma protagonisty, ale najednou máme věřit, že tu nějaký je. Pozitivně je možné hodnotit vizuální stránku. Scenérie z prosluněné Itálie způsobí, že si připadáme jako na dovolené. Tvůrcům nelze upřít odvahu, se kterou šli do natáčení, protože tento žánr v evropském prostředí není úplně obvyklý. Nicméně každý film potřebuje pevné základy. 365 dní působí spíše jako komický pokus o erotické dílo, jelikož shazuje samo sebe absurdními situacemi a zvláštními dialogy.
 

„A teď se pořádně podívej, o co přicházíš…“

Prototyp dominantního samce s romantickou duší.

Jooo, málem bych zapomněla – můj nový přítel je mafián!