Recenze: Kalifornský sen je naivní příběh o lásce, především lásce k hudbě

Ani tady nás Dakota Johnson nepřesvědčí o svém velkém talentu.
 
 
Tato průměrná hudební romance může být příjemným odpočinkem pro zdravě emancipované divačky, které si chtějí užít atmosféru… inu, Kalifornie. Maggie (Dakota Johnson) je už odmalička zapáleným hudebním fanouškem. Není blázen do hip hopu, rapu nebo elektroniky, ale do “opravdové” muziky hudebních legend dob dávno minulých. Je pro ni tedy splněný sen, že může pracovat jako osobní asistentka slavné, avšak stárnoucí zpěvačky Grace Davis (Tracee Ellis Ross), kterou zbožňovala už jako malá holčička. Jenže Maggie by si ve skrytu duše přála mnohem víc: pomáhat muziku tvořit a stát hvězdám po boku ne se smoothie v jedné ruce a kostýmem ve druhé, ale jako hudební producentka.

Když jednoho dne potká talentovaného zpěváka Davida (Kelvin Harrison Jr.), rozhodne se chytit příležitost za pačesy. Aby ho přesvědčila o spolupráci, tvrdí, že už je jako producentka zavedená a přesně ví, co a jak. Samozřejmě si tím zkomplikuje život, protože musí zvládnout svou skutečnou práci i budování producentské kariéry, a do toho ukočírovat milostný život, protože s Davidem samozřejmě přeskočí jiskra (tedy alespoň podle scénáře, na plátně to až tak moc vidět není). K tomu se samozřejmě zaplétá do spousty lží. Z tohoto konfliktu vlastně snímek nedokázal skoro nic vytěžit, a to má přitom skoro dvě hodiny.

Maggie je celkem příjemná, ale průměrná postava.Maggie je celkem příjemná, ale průměrná postava, která dokáže některé situace snadno zmanipulovat ve svůj prospěch, ale v pár momentech nesmyslně zazmatkuje, takže se divák může leda plácnout do čela. Copak film nemůže být zajímavý bez toho, aby hlavní hrdinka něco nezpackala? Asi ne. Dakota Johnson předvádí to, co obvykle, což není mnoho. Svým charismatem ji Ross jako představitelka slavné zpěvačky sice převálcuje, ale jelikož hraje hvězdu, vlastně to vypadá přirozeně. Díky svým manýrům je Grace přirozeně mnohem zajímavější postavou.

Co Kalifornský sen nabízí divákovi? Vášnivou love story? To těžko. Skvělou muziku? Hm, nějaká ta písnička tam je, ale zapomeneme ji v momentě, kdy dozní. Nevtíravý, svěží humor? Možná ve dvou, třech scénách. Charismatické herce? Ehm… Užijeme si prostředí luxusních vil, soukromých letadel a hvězd ve třpytivých kostýmech, i když hlavní hrdinka samozřejmě nosí jen bílé tričko. Emancipované divačky může potěšit, že je zde sice špetka romantiky, ale především jde o seberealizaci a splnění snu, respektive budování kariéry. Největším zklamáním je pak závěr, který je sice očekávaným happy endem, ale přehnaným asi jako hloubka některých Graceiných výstřihů.

Kalifornský sen je opravdu sen, protože se v něm dějí nesmysly, byť milé nesmysly. Není tu dost ničeho: dost romantiky, humoru, ani dramatu. Jde o průměrný odpočinkový příběh v průměrném provedení. I když se snímek snaží působit jakž takž seriózně a tváří se, že budování kariéry je vážná věc, na závěr na nás vybalí absurdnost takového kalibru, že se úplně shodí. Jinak ale pěkné tvářičky a líbivá muzika odvedou svou práci.
 

„Ahoj, nechte si o mě zdát!“

V bílých šatech si prostě zelené smoothie nemůžete dovolit.

Takhle se občas budou tvářit i diváci.