Recenze: Artemis Fowl jako opulentní fantasy pohádka. Potenciál knižní předlohy zmizí ve ztracenu

Kenneth Branagh shodil poirotovský knír a natočil adaptaci dalšího knižního bestselleru. Opět ne příliš úspěšně. 
 
 
Člověk se ještě pořádně nevzpamatoval z Branaghovy opulentní Vraždy v Orient expresu a už je tady další pestrobarevná akční podívaná. A podobně jako režisérova adaptace knih Agathy Christie, ani pokus o filmové zpracování románu Eoina Colfera se nepřibližuje slávě původní verze. Alespoň tedy v pozitivním slova smyslu.

První věc, která může čtenáře Artemise Fowla znepokojit, je dějová linka, která se Colferova originálu prakticky vůbec nedrží. I v disneyovské verzi je Artemis Fowl dvanáctiletý génius pocházející z mocné zločinecké rodiny, který je odhodlaný nalézt svého zmizelého otce a objevit tajemství světa kouzelných bytostí. Tady ovšem podobnosti končí.

Přestože má Artemis po boku věrného bodyguarda Butlera a jeho neteř Julii, ví, že otce ze zajetí nedostane sám. Unese proto kapitánku Myrtu Krátkou, členku elitní jednotky chránící svět nadpřirozených bytostí před odhalením lidmi. Myrta a Artemis toho ale mají společného víc, než zpočátku čekali. Společně se pokusí zachovat po staletí udržovaný mír mezi světem lidí a skřítků. Ten je nyní křehčí, než byl kdy dřív.

Branagh ve snímku zcela překopává Colferovu chronologii vyprávění a spojuje několik dílů ságy dohromady.Branagh ve snímku zcela překopává Colferovu chronologii vyprávění a spojuje několik dílů ságy dohromady, čímž vznikají dějová vakua a některé scény postrádají širší kontext. Nesmyslně se mění i perspektiva vyprávění – místo nonšalantního, tajemného vypravěče se do čela příběhu dostává upozaděná postava, která se v do očí bijící rámcové kompozici snaží odvyprávět něco, o čem vlastně nemá ponětí.

Že se změní osobnostní rysy Artemise Fowla, zápletka, pointa, fyziologické znaky i původ Butlerových a dokonce pohlaví jedné z hlavních postav jistě neujde pozornosti žádného Colferova fanouška. Proč tak Branagh učinil a film doslova rasově a genderově neutralizoval, je otázkou. A přestože i nezasvěcenému dojde, že v téhle fantasy pohádce něco nesedí, úsměvné je, že si rozdílu nevšiml Falcon, s nímž je spojována oficiální synopse k filmu. Ovšem pravdou je, že jejich krátké představení děje má mnohem větší scenáristický potenciál než samotný filmový Artemis Fowl.

Jak už je to u Branagha zvykem, podívaná je to dechberoucí. Opulentní scenérie, pestrobarevný, digitálně propracovaný kouzelný svět. A děti jistě zahřeje u srdíčka každé zablesknutí elfích očí. Podobně jako u Vraždy v Orient expresu, i v případě Artemise Fowla se kamery ujal Haris Zambarloukos. A znovu odvedl skvělou práci. Kamera je kreativní, ukazuje příběh z rozmanitých úhlů a upoutá pozornost i tehdy, když se děj trochu táhne. Ani líbivá vizuální stránka ale nevykompenzuje scenáristické a režijní nedostatky.

Jedním takovým je i nulový herecký prostor pro takové eso, jakým je Colin Farrell. A i když má Ferdia Shaw kdoví proč šišatý účes, pro roli Artemise není vůbec špatný. Ani jeden z herců se ale během devadesáti minut snímku skoro nepohne a mnoho toho nepoví.

To, co mohlo odstartovat úspěšnou filmovou ságu, se nakonec utopí ve zhuštěné zápletce a pokračování se pravděpodobně nedočká. A je to zřejmě dobře. Artemis Fowl se tak snad už nikdy nebude muset oháknout jako dvanáctiletý muž v černém, surfovat a projíždět se nesmyslně po lese. A fanouškům Eoina Colfera se možná nespustí panický záchvat pokaždé, když někdo zavelí „vypusťte víly“.
 

Muži v černém. Víla, která utekla Petru Panovi. Hagrid.

 

Colin Farrell a nadějný Ferdia Shaw mnoho prostoru nedostanou. O to hůř, že hrají hlavní role.

 

Kapitán Břízný je najednou kapitánka Břízná. Jak? To možná neví ani sám Kenneth Branagh.

 

50%

Artemis Fowl

To, co mohlo odstartovat úspěšnou filmovou ságu, se nakonec utopí ve zhuštěné zápletce a pokračování se pravděpodobně nedočká. A je to zřejmě dobře. Artemis Fowl se tak snad už nikdy nebude muset oháknout jako dvanáctiletý muž v černém, surfovat a projíždět se nesmyslně po lese. A fanouškům Eoina Colfera se možná nespustí panický záchvat pokaždé, když někdo zavelí "vypusťte víly".

• Hodnocení