Lola jede k moři.
Jede tam se svým odcizeným otcem Philippem pohřbít svou matku. Jenže Lola a její otec se spolu úplně nepohodnou. Lola se totiž narodila jako Lionel, a když se Philippe dozvěděl o tom, že je transgender a chce změnit pohlaví, tak své dítě vyhodil z domu. Nyní se však pod vlivem situace jejich osudy propojují. Oba se najednou dozvídají něco nového o tom druhém a pomalu obnovují svůj vztah ve snaze porozumět si.
Právě v tom tkví největší půvab tohoto francouzsko-belgického snímku, který posbíral několik sošek na francouzských i belgických filmových oceněních, a za nímž stojí režisér a scenárista Laurent Micheli. Představuje totiž příběh o dvou osobách, jejichž vztah je zlomený, ale začínají si k sobě pomalu nacházet cestu. Micheli toto vypráví ladně, avšak staticky. Po většinu času se na plátně vlastně jakoby mnoho neděje, ale přes to se děje hodně. Každá promlčená minuta má svůj význam, každý vyměněný pohled mluví za sebe. Micheli podává svůj příběh mistrně, a přitom tak jednoduše, nejde o nic komplikovaného.
Mya Bollaers coby titulní Lola do své role přináší jakousi nevyřčenou bolest.Za ladný přenes myšlenky do reálu, však vděčí především dvěma protagonistům a jejich představitelům. Mya Bollaers coby titulní Lola do své role přináší jakousi nevyřčenou bolest. Bollaers, která je sama transgender, dává Lole osobitost a charisma. Kvalitní výkon podává i Benoît Magimel coby otec Loly. Jeho přísná, ale zlomená rodičovská figura má zkrátka hloubku, stejně jako Magimelův přednes.
A přes to je zajímavé, že z počátku není ani jedna z hlavních postav zcela pozitivní a nejde jim moc fandit. V tom to však je, jak Micheli sympaticky poukazuje. Jsou to jen lidé, žádný člověk není bez chyby. Jenže my je postupně poznáváme, sbližujeme se s nimi a krůček po krůčku nám díky mistrnému scénáři přirůstají k srdci. Lola i její otec nejsou jednorozměrní, jsou to komplexní charaktery, kterým se dostává uspokojivého vývoje skrze příběh.
Zajímavou složkou celé podívané je i její hudební doprovod. Ten hraje významnou roli v klíčových momentech, které povedeně doprovází. Soundtrack je to však nevšední, skládá se jak ze seriózní hudby, tak i popových písní, většinou LGBTQ+ charakteru, jako je třeba Karma Chameleon od britského zpěváka Boy George.
Lola se zmíněné LGBTQ+ problematiky dotýká jemně a nenuceně. Jde sice o téma, které je centrem celého filmu, ale ten na něm úporně nelpí a nevnucuje ho neustále divákům. Lola tuto tématiku zprostředkovává divákům nenásilně a formou skousnutelnou pro všechny. Představuje obě strany a jejich pohledy na věc, čímž půvabně naznačuje, že to není tak jednoduché a jednoznačné. Snímek oživují i zajímavé trochu artově laděné záběry. Kamera si dobře hraje se světlem a stíny, a mnohé scény tak dostávají jakousi ponurou, avšak melancholickou náladu.
Dohromady je Lola povedený film, na kterém je znát kvalitně odvedená filmařská práce. Není perfektní a daly by se tu nalézt mouchy (jako třeba poněkud pomalý spád), ale jako celkové dílo i přes to uchvátí. A to především díky působivému a dojemnému příběhu, který je nejen dobře odvyprávěn, ale především obsahuje komplexní postavy, s jejichž problémy se dokážeme do jisté míry sžít.
Vítr ve vlasech a slunce v duši.
Takhle prohni boky a hned se ti bude tancovat lépe.
Objetí za všechny peníze.
Lola / Lola vers la mer
Dohromady je Lola povedený film, na kterém je znát kvalitně odvedená filmařská práce. Není perfektní a daly by se tu nalézt mouchy (jako třeba poněkud pomalý spád), ale jako celkové dílo i přes to uchvátí. A to především díky působivému a dojemnému příběhu, který je nejen dobře odvyprávěn, ale především obsahuje komplexní postavy, s jejichž problémy se dokážeme do jisté míry sžít.
- Hodnocení