Rozhovor: Režisér a scenárista Laurent Micheli představil svůj snímek Lola a rozhovořil se o tom, co pro něj znamená LGBT komunita

„Bylo důležité obsadit trans herečku do role Loly, protože žijeme ve světě, kde je potřeba dát prostor osobám z menšin.“
 
 
Režisér a scenárista Laurent Micheli a herečka Mya Bollaers přijeli do Prahy osobně představit belgicko-francouzský snímek Lola pojednávající o mladé dívce s transgender identitou. Pro Micheliho je Lola druhým celovečerním filmem po dramatu Even Lovers Get The Blues. Lola oslavila úspěchy na francouzských a belgických festivalech. Mimo jiné získala i prestižní francouzskou filmovou cenu César za nejlepší zahraniční film. Micheli nám nejen přiblížil svůj nový projekt, ale vysvětli, co pro něj přesně znamená. 

Červený koberec: Na začátek bych se ráda zeptala, jak vznikl námět na příběh? Odkud jste čerpal?

Laurent Micheli: Věřím, že pro vytvoření příběhu člověk musí mít touhu. Snažil jsem se, aby můj příběh měl něco familiárního pro všechny. Navíc je tu pak otázka LGBT a nespravedlnosti.  Lola se zabývá i otázkou postavení menšin ve společnosti. Nespravedlnosti jsem vždy chtěl hodně pomoci, chtěl jsem, aby se film zabýval otázkou postavení trans a LGBT osob. Což mi není cizí téma a je v mých očích velmi důležité. A tak jsem se rozhodl dát toto vše do okruhu jednoho blízkého příběhu, protože to se mi zdá, že je nejlepší způsob, jak zprostředkovat mou pointu a udělat snímek univerzální. Chtěl jsem, aby přitáhnul co nejvíce lidí, bez ohledu na jejich názory.

Červený koberec: Takže se to mělo vždy točit kolem osoby, která je transgender?

Laurent Micheli: Ano. V mé hlavě to tak vždy bylo.

Červený koberec: Mya Bollaers je skvělá jako titulní protagonistka. Bylo pro vás důležité, aby Lolu hrála trans herečka?

Laurent Micheli: Nebylo možné to udělat jinak. Byla to podmínka, která se musela splnit. Pro mě bylo důležité obsadit trans herečku do role Loly, protože žijeme ve světě, kde je potřeba dát prostor osobám z menšin, aby se také zviditelnili. Společnost má totiž velkou tendenci schovávat, co jí nevyhovuje, co vystupuje z předem určené normy. My bychom ale měli pracovat na tom, aby ta menšina byla zahrnuta do společnosti.

Červený koberec: Další, velmi důležitou postavou v příběhu je otec Loly. Koho nebo co má podle vás reprezentovat? Jak jste vytvořil tuto postavu?

Laurent Micheli: Nejprve tedy, co reprezentuje. Měl by představovat nějakým metaforickým způsobem společnost. Mojí myšlenkou bylo představit trans osobu odpojenou od společnosti, ale nemá s tím problém. Ale naopak společnost má problém s ní, protože není standardní. Ideou bylo vyzpovídat orgán společnosti osobou z menšiny. Chci tím říct, že společnost má odpovědnost nechat menšiny žít jejich životy. Otec Loly je komplikovanou postavu a bylo pro mě složité ho vytvořit. Samozřejmě, že někteří to mohou vidět i jako někoho, kdo představuje otcovství, mužství atp., je to určitě dvojsmyslné. Je to však složité, oba jsou oběti. Otec je obětí svého vlastního vzdělání, své vlastní chyby a nemotornosti, ale v jádru je dobrým člověkem. Jeho dítě se však neztotožňuje s jeho představami. Diváci si ho mohou snadno oblíbit a sympatizovat s ním. Na jedné straně je Lola, která představuje minoritu a všechny lidi, pro které je toto citlivá otázka. Na straně druhé je její otec, představující osoby, kteří o tom nic neví a nerozumí této problematice, jsou tomu uzavření, a jsou to třeba i rodiče.

Červený koberec: Nevím, zda toto víte, ale zrovna před pár dny skončil Prague Pride Week. Myslíte si, že to možná byla promeškaná příležitost, že snímek možná mohl být uvedený do kin tehdy?

Laurent Micheli: Ano, to jsem věděl (smích). Ale vůbec si nemyslím, že je to promeškaná příležitost. Mám k tomu dvě věci. Myslím, že je důležitý distributor, který ví, kdy má uvést film do kin, zná to publikum, které ho uvidí. To za prvé. Za druhé, já se držím názoru, že i když jsme udělali tematický filmy jako je Lola, který je oškatulkován nálepkou LGBT, tak ho vidím jako univerzální film, nejen LGBT dílo, či snímek pro úzký okruh diváků. Nerad slyším, když je Lola nálepkována jako LGBT, štve mě to. Vnímám to tak, že každý snímek je pro všechny, bez ohledu na jejich označení. Bojuji za to, abychom se tomu otevřeli.

Červený koberec: Vzhledem k tomu, myslíte si, že filmy jako Lola mohou změnit názor veřejnosti na trans lidi a LGBT komunitu jako celek?

Laurent Micheli: Ano. To je jedna z myšlenek. Doufám, že bychom mohli změnit pohled lidí na menšiny skrze film. Stačí, když se dotkne aspoň pár lidí. To potvrdily ohlasy, které jsme dostali při uvedení Loly na jednom festivalu. Lidé, kteří o tomto tématu mnoho nevěděli, byli tím příběhem dotknutí.

Červený koberec: Existuje podle vás dostatek filmů s touto tématikou? Mělo bych jich možná být více?

Laurent Micheli: Jestli jich je dost? No, to záleží na tom kde. Pozoruji to s vpouštěním Loly do kin. Máme prostředí jako Spojené státy, kde je většina lidí otevřených, což je podloženo i historicky. Na druhé straně jsou místa, kde je mnohem méně tolerance k LGBT komunitě, a tak tam je i méně filmů o nich. A tak si myslím, že je důležité, mít a vpouštět takové snímky především tam.

Červený koberec: A máte nějaký oblíbený, který byste třeba doporučil?

Laurent Micheli: Hmm, oblíbený film… Miluji Fantastickou ženu. Skvělý film. Před třemi roky vyhrála Oscara za Zahraniční film.  Geniální dílo.

Červený koberec: Na závěr bych se ráda zeptala, zda máte nějaké plány do budoucna? Chystáte nějaké nové projekty?

Laurent Micheli: No, mám v plánu jeden projekt, chci adaptovat jeden román. Ale je stále moc brzy na to, o tom mluvit, protože to vůbec ještě není jisté, je to teprve v první fázi diskuse.