Recenze: Šarlatán je svěžím závanem do české kinematografie a kvalitní podívaná, ve které zůstává plno nedořečeného

Jak to vlastně bylo.
 
 
To nikdo přesně neví. Jan Mikolášek, český lidový léčitel a bylinkář, který diagnostikoval z moči, je záhadnou osobou. I přes to, že pod jeho rukama prošlo milióny pacientů, mezi kterými byli mimochodem i vysoce postavení hodnostáři a politici z nacistického i komunistického tábora, tak o něm není mnoho známo. Jeho osoba je zahalena jakýmsi tajemnem. To však neodradilo režisérku Agnieszku Holland (Přes kosti mrtvých, Hořící keř, V temnotě) ani scenáristu Marka Epsteina (Signál, Ve stínu, Václav), kteří se o něm rozhodli natočit film.

A odvedli při tom znatelně kvalitní práci. Povedlo se jim vytvořit poutavou podívanou, která rozhodně nenudí. Je sice trochu statická, ale příběh sám plyne a na plátně se neustále něco děje. Skáče se z různých dějových linií, které vyprávějí různé životní etapy Mikoláška, jež ho nějakým způsobem poznamenaly. I když by se mohlo zdát, že Šarlatán bude díky tomu částečně nepřehledný, tak opak je pravdou, Epstein to zvládá demonstrovat pro diváka srozumitelně. Přes to však snímek působí trochu útržkovitě.

Největší pochvalu si bezesporu zaslouží herci.O samotné postavě Mikoláška se sice dozvídáme hodně (zkoumá se například poměrně explicitně jeho homosexualita, vyučování na léčitele, či politické a mravní postavení), ale nic z toho není pořádně vysvětleno a tvůrci ani v jedné chvíli nejdou dostatečně do hloubky. Najde se zde spousta momentů, které se zdají, že by měly mít silnější význam (jako třeba poprava mladého vojáka), nebo jim je aspoň přikládán, ale nikdy nejsou dopodrobna vysvětleny. Holland a Epstein tím zřejmě chtěli docílit jakési tajuplnosti, což v souvislosti s Mikoláškovou problematickou postavou funguje, jenže aspoň některé otázky by měly být zodpovězeny. Například to, jak moc korektní byly jeho postupy.

I tak jde však o velmi kvalitní filmařský počin, po vícero stránkách. Největší pochvalu si bezesporu zaslouží herci. Ivan Trojan v roli staršího Mikoláška podává silný výkon, při kterém se doslova převtělil (při natáčení nosil i speciálně vyrobenou masku) do své postavy. Jeho syn Josef pak ztvárnil Mikoláška v jeho raných letech. I ten odvedl kvalitní práci. Nejen jeho podoba, ale i přednes, jsou natolik totožné s Trojanovým, že oba dohromady skvěle propojují tuto postavu v jednu a je cítit jakási celistvost. Divák má pak pocit, jako by skutečně pozoroval vývoj stejné osoby, i když představené dvěma oddělenými herci, neboť se dokázali sladit i do nejdetailnějších gest. Za zmínku stojí i Slovák Juraj Loj coby Mikoláškův asistent a tajný milenec. Loj nezůstává pozadu za svými kolegy a představuje charismatickou a výraznou vedlejší postavu, která utkví v paměti.

Podobně výrazná je i práce s kamerou, která taktéž stojí za pochvalu. Za tou stojí Martin Štrba, který pracoval na dílech, jako jsou například Skleněný pokoj, Milada, Masaryk nebo Hořící keř atp. A nejde zde jen o neobvyklé úhly záběru či detailní záběry na postavy v klíčových momentech. To, co především upoutá je hra se světly, která vytváří mystickou a zároveň jakousi melancholickou atmosféru. Jsou to ony momenty, kdy Mikolášek sedí v temné místnosti ozářen paprskem světla a tiše hledí do osvícené lahvičky s močí, které mají obrovskou sílu.

Šarlatán je zkrátka filmařsky půvabné dílo, které vlastně chybuje pouze ve svém scénáři. Jeho největším mínusem je fragmentovanost a neúplnost sdělení, která se však zdá být záměrná. Krom toho však příběh plyne a skrze jednu, ne příliš známou, osobnost ukazuje větší obraz z našich dějin a táže se, co je spravedlnost? Nefungovalo by to však ani z daleka tak dobře nebýt dvojice Trojanů v hlavní roli, kteří podávají komplexní výkon. Pomáhá jim i práce kamery a chytlavé hrátky se světlem. Mikoláškův příběh je zkrátka ten, který si zasloužil filmové zpracování, a jeho tvůrci přitom odvedli dobrou práci. A je to zvláštní, když si vezmeme, že jde o snímek, ve kterém se postavy dobrých padesát procent času (ne-li více) koukají do moči.
 

A jednoho dne se takhle budu procházet po módním molu.

Hodila by se mi tu pomocná ruka.

Z téhle moči vyčtu, že… je žlutá.