Recenze: Vyšinutý Russell Crowe není žádný dobrák

Kdo z vás je bez viny, ať první zatroubí. 
 
 
Neseme následky za každý svůj čin, aneb když ve špatné chvíli potkáte špatného člověka… Temný thriller přivádí na plátna pořádně naštvaného Russella Crowea. Proč je tak vytočený? No, má prostě v životě už dost křivd a asi není zrovna fanda meditace. Jeho zlost brzy vygraduje do extrémních rozměrů. To samozřejmě nemůže tušit vystresovaná mladá matka Rachel, která nemá nic ve svém životě pod kontrolou, a právě prožívá další nepříjemný den plný špatných zpráv. Prochází rozvodem, má nemocnou matku a nezodpovědného bratra, syn je na ni zase naštvaný… Když při jízdě autem v napjaté chvíli zatroubí na nepozorného řidiče před sebou, netuší, že je to maniak, který také nemá dobrý den. To, co následuje po zbytek filmu, bude velmi brutální úvahou na téma: co může způsobit drobné hrubé gesto, když nevíme, čím si prochází ostatní.

Nikoho nezabila, neokradla, nepodvedla, přesto ji teď pronásleduje maniak.Nikoho nezabila, neokradla, nepodvedla, přesto ji teď pronásleduje maniak. A může se to stát i vám, snaží se nás vystrašit filmový plakát. Ano, možná tu nějaká malinká šance je, přesto bychom na vzniklou situaci asi zareagovali výrazně lépe než hlavní postava, jejíž jednání nedává moc často smysl. A i když jí vytočený blázen chce uštědřit lekci, rozhodně nebere ohledy na ostatní a je vinen přesně tím, z čeho viní Rachel… 

Přestože úvod filmu se snaží opravdu nekonečně dlouho vzbudit v nás sympatie k hlavní hrdince, ukazuje nám její složitou a stresující životní situaci, prostě to nefunguje. I když Caren Pistorius v této roli není, kdo ví jak výrazná, nedá se vina plně házet na ni. Naše chybějící emoce pak také mají vinu na tom, že ve filmu postrádáme napětí, a nikdy opravdu nepocítíme strach o Rachelin život. Zčásti proto, že nás opravdu nezajímá, zčásti proto, že nic ve filmu nenabízí naději, že by se děj dokázal vymanit z očekávání a klišé a skutečně překvapil. Zajímavé jsou okamžiky, kdy je Croweův vyšinutý hrdina (zůstávající beze jména) v klidu a s někým konverzuje. Tyto momenty nabízí mnohem více napětí než ostentativní násilí. Jeho postava mohla být záporákem, kterému budeme (minimálně nějakou dobu) fandit, kdyby pro jeho činy bylo alespoň nějaké vysvětlení, ale agresivita eskaluje tak rychle, že už k němu sympatie chovat nemůžeme. Jenže nám tím pádem ve filmu nikdo zajímavý nezbyl.  

Co tedy Vyšinutý nabízí divákům, kteří by mohli být jeho cílovou skupinou? Temnou, tísnivou atmosféru, násilí a brutalitu, vzteklého anti-hrdinu jedoucího na plné obrátky, spoustu honiček v autech včetně pár ošklivých nehod, a pár scén, které jsou přinejmenším znepokojující. Není to žádná pecka, protože zde pokulhává režie i scénář, především tedy chybějí sympatie s hrdiny, každopádně ještě nějakou dobu po zhlédnutí filmu se bude asi každý divák cítit nepříjemně, pokud se v autě ocitne v poněkud hustším provozu… 

Bezdůvodné násilí, honičky v autech a špatná rozhodnutí hlavní hrdinky, tak by se dal stručně shrnout děj Vyšinutého. V režisérské židli neseděl nikdo, kdo by z něj dokázal udělat psychologicky propracovanější thriller, naopak některé laciné scény se hodí tak do béčkového hororu. Na konci je to jen frustrující filmový zážitek se dvěma postavami, z nichž jedna nás nebaví a druhá vytáčí. Russell Crowe si za svůj znepokojivý výkon zaslouží pochvalu, ale přesto (nebo právě proto) je to nepříjemná podívaná.
 

„Světla svítí, stěrače stírají.“

Čekají nás gladiátorské zápasy v autě.

„Taky nevím, proč nás honí, prostě utíkej!“