Recenze: Princezna zakletá v čase nepodceňuje své diváky

Na Hromnice o den pro princeznu více. 
 
 
Věřte nevěřte, v českých luzích a hájích se stalo po dlouhé době něco magického a vznikla pohádka, která si zaslouží pozornost. Pokud se podíváme na klasiky tohoto žánru, u kterých pookřejí naše cynická srdce v období vánočních svátků, většinou v nich najdeme prvky jako vlídnost, důmyslnost postav, vtip a skutečnost, že si je užije celá rodina. Především poslední jmenovaná vlastnost bývá kamenem úrazu u novějších děl. Z pohádek se staly filmy, na které přitáhneme do kina své ratolesti a jsme ochotni přetrpět 90 minut v sále, jen aby byl chvilku klid. O rodičovském diváckém zážitku většinou nemůže být řeč, což často platí i pro starší děti. Princezna zakletá v čase ale nabízí zajímavý a dobrodružný děj, který dokáže upoutat nejmenší a zároveň nenudit svou stupiditou kohokoli staršího dvanácti let. Příběh je totiž chytrý a automaticky nepředpokládá, že jeho cílová skupina neudrží myšlenku na déle než pár sekund.

Na začátku se stručně dozvíme o temném prokletí, které postihlo království, a především jeho princeznu Ellenu (Natalia Germani). V podvečer jejích dvacátých narozenin se má vyplnit tajemná kletba zlé čarodějnice, ale co se přesně bude dít, to nikdo neví. V osudný den jsou všichni napjatí a Ellenu hlídají na každém kroku, její otec (Jan Révai) i dvorní mág (Roman Zach) na poslední chvíli volají na pomoc prince z jiného království (Marek Lambora). Bohužel se nepodaří situaci zachránit… Alespoň ne ten den. Princezna se totiž ráno znovu vzbudí, znovu má narozeniny, a to se opakuje stále dokola. Nikdo kromě ní si nic nepamatuje. Nejdřív se Ellena snaží všemožně zabavit, ale postupem času si uvědomuje, že je stále na všechno sama a nic, co udělá, nemá následky, a tudíž ani smysl. Z nafoukané princezny, trousící kousavé poznámky, se stane bojovnice, která vezme osud do svých rukou a konečně se rozhodne zachránit nejen sebe, ale i své království. Bude muset přijít na to, jak porazit čarodějnici, a pomůže jí s tím princ i nejlepší kamarádka Amélie (Eliška Křenková).

Princezna je komplikovaná postava, která se umí vztekat, ale také kdekoho přechytračit.Úvod může působit trochu uspěchaně, ale žádný strach, v průběhu se vše postupně vysvětlí a dává nakonec smysl. Princezna je komplikovaná postava, která se umí vztekat, ale také kdekoho přechytračit. Nejvtipnější je tu Amélie, ale pobavit umí více hrdinů, což je příjemné. Když totiž legraci zajišťuje jen jeden šašek, divák hned pocítí, když zmizí ze scény. V příběhu se neustále něco děje, podíváme se nejen na hrad, ale i do přírody a tajemných skal. Postavy jsou příjemně reálné, nemluví na sebe jako ve středověku, ale přitom divákům ukážou lidské hodnoty, které byly tehdy ctnostmi, a není od věci si je v dnešních dnech připomenout.

Vytknout se dá jen pár chybiček, ale pozitiva je spolehlivě převálcují. Herecká sestava působí jako jedna velká rodina, ať už je na scéně Veronika Freimanová, Martin Písařík s Jakubem Ouvínem, výborní dětští herci, nebo démonická Simona Zmrzlá. Pohádka je zpracovaná s takovou pečlivostí, od dialogů, přes efekty až po obsazení, které se vyvedlo skutečně pohádkově, že tato podívaná vyloženě zahřeje u srdce. Nikdo nám nezaručí, že budeme žít šťastně až do smrti, ale minimálně po dobu sledování této pohádky šťastní s největší pravděpodobností budeme.

Bylo nebylo, za sedmero horami a devatero řekami žili v jedné malé zemi tuze smutní diváci, na které už roky útočila jedna hrozná pohádka za druhou. Marně vzpomínali na dávné časy, kdy byly jejich pohádkové filmy legendárními klenoty. Po letech soužení a utrpení se však zjevila Princezna zakletá v čase, která jim přinesla zábavu, dobrodružství, sympatické hrdiny a novou naději na světlé zítřky jejich kinematografie.
 

„Proč každý den pádluje tak pomalu…“

„Jestlipak mě dneska porazíš?“

Snad už se tentokrát zamiluje…