Recenze: Vánoční výsadek nás vezme za exotikou

Vánoce na tropickém ostrově s charitativním projektem? Proč ne.
 
 
Alespoň jednou v roce se nejspíš každý snažíme udělat dobrý skutek. Většinou na nás taková potřeba dolehne před vánočními svátky a poohlížíme se po nějaké charitě. Na toto téma sází nejnovější romantická pohoda od Netflixu, která sice už přichází s vánoční tématikou, ale nemusíme se děsit pohledu na sněhové závěje. Ocitneme se totiž na exotickém ostrově, kde je naopak horko, písečné pláže, a sníh leda falešný v podobě kokosu. Ke klasické zápletce dvou znepřátelených a zcela rozdílných lidí, kteří směřují k romantickému happy endu, tu máme navíc dobročinnost a vojenskou operaci.

Erica (Kat Graham) dělá poskoka guvernérce a díky své náročné práci, které je oddaná, zapomíná na sebe. Dělá to ostatně trochu naschvál, alespoň nemusí myslet na to, že jí umřela maminka. Moc jí tedy nevadí, když dostane od šéfky úkol během svátků zkontrolovat vojenskou základnu, která každé Vánoce shazuje humanitární pomoc potřebným domorodcům nad tropickými ostrovy. Takhle plýtvat armádními prostředky a penězi daňových poplatníků? Nikdy! Erica tedy jede zkontrolovat, jak se věci mají, a na základě její zprávy by se mohla celá vojenská základna zrušit. To ví pilot Andrew (Alexander Ludwig), který by se pro ostatní rozdal, a projekt si chce obhájit. Samozřejmě je to svalnatý blonďák, který má srdce na dlani a hraje dětem na ukulele, a pokud nedělá tohle, tak surfuje. Erica i Andrew jsou oba oddaní své práci, ale jen jedna z nich dává opravdový smysl. To dá přece rozum. Musíme tedy vydržet hodinu a půl, než to Erice dojde, a přesvědčí o tom i svou zlou šéfovou, která zapomněla, že přece taky kdysi chtěla pomáhat lidem.

Snímek má celkem příjemnou atmosféru, protože jsou tu všechny postavy pozitivní, solidární, nijak zvlášť pitomé ani trapné. Netflix sází na sympatické hrdiny, nenáročný děj a dialogy, pěkné lokace, ovšem i pořádné letouny a auta, což k vojákům patří. Samozřejmě navzdory pomáháním slabším neuvidíme nic drastického (čili realistického). Nejde tu o podvyživené chudáky umírající na ulicích. Všichni jsou vlastně usměvaví a spokojení, jen by uvítali nějaké ty plyšáky a elektřinu. Snímek má celkem příjemnou atmosféru, protože jsou tu všechny postavy pozitivní (ovšem ne na covid), solidární, nijak zvlášť pitomé ani trapné. Takže můžeme trpělivě čekat, až se vše k dobrému obrátí, a zatím si představovat, že jsme pod palmami ozdobenými vánočními světýlky taky.

Scénáristé tu na nás používají opravdu veškeré zbraně: lásku, svalnaté muže v uniformách, pláže a pomoc chudým dětem. Aby byl film ještě dostatečně moderní, je hlavní hrdinka cílevědomou a samostatnou kariéristkou. Samozřejmě jí dojde, že její práce nepřináší světu žádné dobro, zato házet s pohledným blonďákem z vojenského letounu vánoční dárky ji bude naplňovat mnohem víc. Snímek je úplně jednoduchý a také funguje přesně tak, jak má. Divačky si užijí nekomplikovanou pohodu plnou dobrosrdečnosti a solidarity.
 

„Kam letíme, Santo?“

Zářivě bílý sníh tu nemáme, tak alespoň zářivě bílý úsměv!

Nikde tu není jmelí, takže na pusu zapomeň!