Recenze: Rodinný film je originálně pojaté české drama s hvězdným obsazením, které se ale určitým problémům nevyhne
Ambiciózní film s Karlem Rodenem a spol. pojal příběh trochu jinak.
Rodinný film je českým snímkem z roku 2015, který vznikl v mezinárodní produkci a natočil jej původem slovinský režisér Olmo Omerzu. Příběh vypráví o rodině Kubínových, kdy se otec Igor (Karel Roden) a matka Irena (Vanda Hybnerová) vydají spolu se svým psem na plavbu do tropického ráje. Jejich patnáctiletý syn Erik (Daniel Kadlec) a již plnoletá sestra Anna (Jenovéfa Boková) zůstávají doma, jelikož musí chodit do školy s tím, že během začátku vánočních prázdnin mají za rodiči odletět. Mezitím si zvou do bytu své kamarády a když se ukáže, že nezvládnou samostatně fungovat, začne jim pomáhat jejich strýc (Martin Pechlát). Věci se ovšem zkomplikují ve chvíli, kdy vyjde najevo, že rodiče i s jejich psem se zřejmě ztratili na moři, což psychicky dolehne na děti a rozehraje velké množství komplikací a zvratů, se kterými se všichni zúčastnění budou muset vypořádat.
Název by měl být spíš Rodinné drama, protože jde skutečně o čistokrevné drama se vším všudy.Samotný název je poněkud zavádějící. Když vidíte nápis Rodinný film, logicky byste očekávali, že půjde o snímek pro celou rodinu. Tak to ovšem ve skutečnosti vůbec není. Název by měl být spíš Rodinné drama, protože jde skutečně o čistokrevné drama se vším všudy, které není v žádném případě pro děti a které se nebojí dělat riskantní rozhodnutí. Jestli ovšem ve všech těchto riskantních rozhodnutích snímek uspěl, to už je jiná věc.
Snímek zvolil poměrně zajímavý styl vyprávění. Pokud byste o něm totiž předem nevěděli vůbec nic, tak byste nějakou dobu pravděpodobně ani netušili, o čem vlastně je. Než totiž dojde ke zmizení rodičů spolu s jejich psem, uplyne celkem dlouhá doba, během které se děj spíše zaměřuje na to, jak si děti Erik a Anna užívají volného bytu se svými kamarády, jaké vztahy se mezi nimi rozvíjejí a jaké hlouposti dělají. V této první části filmu ovšem není úplně jednoduché si k dětem a jejich přátelům vybudovat nějaký vztah a dostat se jim pod kůži.
Na vině je určitě samotné zpracování snímku, nebo alespoň jeho první poloviny. Zejména tady se totiž pravidelně a velmi rychle utíká z jedné scény k další, díky čemuž nám není umožněno atmosféru daných scén v první části nějakým způsobem vstřebat. Vzhledem k tomuto zpracování mohou být osudy dětí divákovi mnohem více lhostejné, než by pravděpodobně měly být. Když konečně ve druhé polovině dojde k samotnému zmizení rodičů, říká si člověk, zda jsme drtivou většinu první části vlastně potřebovali.
Tady se ovšem snímek poměrně rychle vzpamatuje a začne již vycházet najevo, co je vlastně cílem příběhu. Samotné zmizení rodičů a psa jménem Otto je sice pro příběh stěžejní, ale namísto toho, aby to byl hlavní motor, tak je to spíše něco, co uvede do pohybu několik dalších klíčových událostí, z nichž některé už byly do určité míry rozvíjeny, byť jsme to předtím ještě nevěděli.
Zde spočívá určitá chytrost Rodinného filmu, který šel na celé téma poměrně netradičně. Sledujeme totiž mnohem větší záběr na příběh jedné rodiny, který nezačíná a ani nekončí zápletkou o zmizení rodičů. Tento poněkud netradiční způsob vyprávění ovšem přináší i své problémy, které se týkají zejména již zmíněné první části. Přestože určité věci z ní našly své opodstatnění, tak je v ní zároveň spoustu věcí, které opodstatnění nenašly.
I tak ovšem druhá polovina velkou část snímku svým způsobem zachraňuje. Postavy jsou najednou mnohem více sympatické, daleko více se zajímáme o jejich osud a s propojováním určitých elementů z první části najednou začneme vidět mnohem větší příběh. Zajímavostí je, že velkou roli v ději sehrává i zmíněný pes Otto, kterého ve skutečnosti ztvárnilo několik psů a v tomto případě nelze jinak než smeknout před celým štábem za to, že dokázali se všemi psy natočit scény, které muselo být velmi náročné zrealizovat. V závěru totiž dokážeme se psem Ottou sympatizovat stejně, jako s lidskými postavami, ne-li dokonce ještě více. Těžko říct, zda bylo konkrétně toto záměrem tvůrců, nicméně emoce v tomto směru fungují skvěle. Velkým plusem jsou herecké výkony, které jsou ze strany všech zúčastněných kvalitní.
Bezpochyby je na snímku výrazné také to, že v sobě nese i určitou symboliku. Rodina Kubínových totiž na začátku působí jako taková správná bezproblémová rodinka. Právě ona nehoda a všechny události, které z ní vyplynou, nicméně ukážou, že to tak vlastně vůbec není. Zároveň je na konci poměrně uspokojivým způsobem naznačeno, jakým směrem by se události měly vyvíjet dál.
Z pohledu samotného zpracování je zároveň zajímavé, že během přechodů mezi některými scénami již vidíme nový záběr, ale slyšíme pořád zvuk z předchozího záběru. Díky těmto originálním způsobům zpracování a zmíněným pozitivům výše dokáže člověk i trochu přimhouřit oči nad tím, že rodiče Kubínovi jsou asi ti nejvíce naivní rodiče na světě, když vezmeme v potaz, že nechali své děti na dlouhou dobu doma a vyrazili se svým psem na výlety do tropických oblastí daleko od civilizace.
Rodinný film je zkrátka netradičním dramatem, které svým netypickým a odvážným zpracováním rozhodně vyčnívá z řady novodobých českých počinů. První polovina ovšem hází filmu klacky pod nohy, jelikož je v ní velké množství scén, které nejsou potřeba, a naopak v důležitých scénách nestrávíme dost času na to, aby se dostatečně projevily potřebné emoce. Druhá polovina se ale naštěstí vzchopí a přijde s velkým množstvím nečekaných zvratů, které osvětlí několik událostí. Samotné zpracování je na tuzemské poměry originální, herci podávají skvělé výkony a emoce jsou v určitých částech stopáže opravdu silné. O naprosto skvělý film ovšem jít nemůže, jelikož jeho první část má stále své problémy, a především hlavní událost celého snímku vychází čistě z předpokladu, že rodiče Kubínovi musí být zřejmě ti nejvíce nezodpovědní rodiče na světě.
Známí herci se s těmi novými ve filmu skvěle doplňují.
K tomu gauči už to měl sakra blízko…
Pes Otto hraje ve filmu větší roli, než bychom si mohli myslet.
Rodinný film
Rodinný film je zkrátka netradičním dramatem, které svým netypickým a odvážným zpracováním rozhodně vyčnívá z řady novodobých českých počinů. První polovina ovšem hází filmu klacky pod nohy, jelikož je v ní velké množství scén, které nejsou potřeba, a naopak v důležitých scénách nestrávíme dost času na to, aby se dostatečně projevily potřebné emoce. Druhá polovina se ale naštěstí vzchopí a přijde s velkým množstvím nečekaných zvratů, které osvětlí několik událostí. Samotné zpracování je na tuzemské poměry originální, herci podávají skvělé výkony a emoce jsou v určitých částech stopáže opravdu silné. O naprosto skvělý film ovšem jít nemůže, jelikož jeho první část má stále své problémy, a především hlavní událost celého snímku vychází čistě z předpokladu, že rodiče Kubínovi musí být zřejmě ti nejvíce nezodpovědní rodiče na světě.
- Hodnocení