Recenze: Ostrá rozehrává rádoby americký příběh na polském maloměstě

Netflix nám připomene atmosféru hudebních soutěží.
 
 
Pokud sledujeme nějakou pěveckou soutěž, je to obvykle proto, že v nás někdo z vystupujících vzbuzuje sympatie, jeho či její další výkony nás přesvědčují o talentu oné osoby a my doufáme, že vidíme v přímém přenosu zrod nové hudební hvězdy. Jenže proč koukat na vyumělkovaný film na stejné téma, když naše emoce byly vyřazeny už na prvním castingu?

Polský hudební teenage snímek nám představí mladou hrdinku Martu “Ostrou” (Katarzyna Sawczuk), která vyrůstala bez otce. Olo (Maciej Zakoscielny) nestál o ni ani její matku. O co naopak zájem měl, byla hudební kariéra. Zatímco Martě táhne na osmnáct a vyrůstá na malé vesničce jako outsider, její zploditel je autorem jednoho hitu a nekompromisním porotcem v populární televizní soutěži. Co má dodat této show na jedinečnosti je fakt, že neúspěšné účastníky čeká studená sprcha, a to nejen kritikou poroty, ale doslova. 

Marta se rozhodne si s tatíkem vyřídit účty, a protože mu chce jeho bezohledné chování vrátit před kamerami, neváhá se přihlásit do soutěže a udělat scénu přede všemi. Stane se krmením pro senzacechtivé producenty a najednou je z ní favoritka, i když předtím ani její nejbližší netušili, že umí zpívat. Ze dne na den je jejím největším snem zvítězit a také k tomu má našlápnuto. Po každé písni následují slovní přestřelky s protivným porotcem Olem. Sledujeme tedy typické pubertální chování ve stylu: když mě nechce mít rád, tak mu budu alespoň znepříjemňovat život. Jenže Martě se sláva vymkne z rukou a stane se z ní afektovaná husa, která má fanoušky jen z těžko pochopitelných důvodů.

Postavy jsou napsány černobíle jako podle šablony, a nejen hlavní hrdinka se chová jako dítě.Můžeme asi pochválit, že tu dochází k vývoji postav, i když očekávaným směrem. Z Marty udělá tlak a pozornost médií arogantní hvězdičku, která sice ještě nic nedokázala, ale už kašle na školu i rodinu (a na to, aby si na sebe něco oblékla). Při sledování své dcery se zase zapšklý Olo zamýšlí nad základními lidskými hodnotami, jak to muži v jeho pozici běžně dělají (haha). Postavy jsou napsány černobíle jako podle šablony, a nejen hlavní hrdinka se chová jako dítě. Jenže ona na to alespoň má věk. Písně jsou většinou slušně zazpívané a naštěstí v polštině, což je pro diváka příjemně osvěžující. Katarzyna Sawczuk se ostatně sama proslavila v podobné soutěži a skončila na druhém místě. Bohužel slyšet Siin megahit s velmi neohrabaným přízvukem nás přiměje hodně rychle přestat toužit po dalších světových písních v jejím podání. 

Snímek se snaží, ale příliš tlačí na pilu. V mnoha ohledech je uspěchaný, povrchní, příliš agresivní. Místo abychom sledovali příběh, který se mohl stát v Polsku, sledujeme americký příběh, který se nemohl stát vůbec nikde. Jízda ve starém kabrioletu a některé dámské modely nás v tomto dojmu jen utvrdí.

Marta Ostrá je vskutku pořádně ostrá, ale také nepříjemně afektovaná. Dalo by se říct, že s ní mlátí puberta, ale tím také omezuje celý film na to, že bude blízká jen mladým divákům, i když se tak trochu snaží tvářit jako podívaná pro každého. Postavy jsou chodící klišé a jejich dějové linky něco ještě horšího. Jediným plusem jsou neokoukané polské tváře, lokace a osvěžující písně, jenže k čemu to je, když příběh, ve kterém figurují, k nim vůbec nesedí.
 

Některé hvězdy září tak jasně, že je potřeba nosit sluneční brýle i ve studiu.

Polsko hledá Sadomasostar!

I nová pop star musí dohánět úkoly.