Kameraman a filmař Manuel Alberto Claro hovořil o tvorbě filmů Larse von Triera a jejich vizuálním stylu

Mluvil i o svých začátcích.
 
 
Moje Kino LIVE pořádá pravidelně různé on-line akce a přednášky s filmovými tvůrci. A jedna takovás se konala i v úterý 8. prosince, kdy Aerofilms ve spolupráci se s filmovou společností Cinergy uspořádalo přednášku filmaře Manuela Alberta Clara. Tento dánský kameraman s čilskými kořeny se proslavil zejména díky své spolupráci s režisérem a scenáristou Larsem von Trierem. Rozpovídal se především o jeho tvorbě a jejich spolupráci.

Na úvod krátce pohovořil i o svých počátcích. Vše prý začalo, když ve třinácti letech dostal svou první kameru, což vedlo k prohloubení jeho lásky k tomuto řemeslu. To pokračovalo, když pak později nastoupil do Dánské národní filmové školy.

Právě zde se seznámil s režisérem Christoffer Boeem, s kterým pracoval na řadě studentských projektů. Společně vytvořili i svůj první celovečerní snímek Rekonstrukce, za který získal Claro Zlatou palmu v Cannes. Při promítání ukázky z Rekonstrukce a jejím rozboru Claro podotkl, že se při tvorbě mimo jiné inspirovali francouzskou novou vlnou, Fellinim nebo Godardem.

V průběhu večera pak bylo divákům puštěno několik ukázek z úspěšného von Trierova snímku Melancholia, mezi kterými byl i jeho samotný úvod. Ten byl vizuálně pojatý velmi umělecky, a Claro obrátil pozornost k neobvyklému výběru hudby, kdy zvolili Wagnerova Tristana a Isoldu. Dále rozebral téma celého snímku, kterým je deprese, což je odkaz na von Trierovy osobní psychické problémy, kvůli čemuž údajně zvolil právě toto téma. Claro pak odkryl, že se kromě natáčení také podílel i na tvorbě vizuálních efektů pro Melancholii. Na to konto pak uvedl, že podle něj von Trier expresivně zobrazuje abstraktní emoce jako je právě deprese skrze vizuální obrazy.

Claro se také rozhovořil o samotné spolupráci s von Trierem, který má podle něj při tvorbě filmů specifický styl. Například prý kameramanům nedovoluje posouvat nábytkem, a tak musí být natočení scény zvládnuto tak, jak jim to zrovna dovoluje rozprostření scény. Dále pak von Trier nenacvičuje první záběry, ale točí je prostě organicky. A i když přetáčí záběry a natočí jich víc, tak v závěru stejně radši použije jeden z těch ne úplně povedených pokusů.

Padl také dotaz ohledně toho, co je pro Clara největší výzvou při spolupráci s von Trierem. Na to konto uvedl, že ho prý von Trier rozmazlil a je pro něj nyní těžké číst jakékoliv jiné scénáře, neboť jsou oproti těm jeho nudné.

Organizátoři pak v průběhu večera dále pustili ukázky z von Trierových a Clarových snímků Jack staví dům či Nymfomanka. Claro odkryl, že všechny von Trierovy filmy jsou takovým jeho portrétem. A to platí vždy. Ve filmu Jack staví dům jde třeba o zobrazení určité formy OCD, zajímavostí je i fakt, že některé záběry byly pořízeny ve von Trierově zahradě z dětství.

Dále pak diváci mohli zhlédnout klipy z filmů Divý kraj (rež. Amat Escalante) či Naděje (rež. Maria Sødahl). I o nich Claro pohovořil detailněji.

Na závěr pak Claro promluvil o svých nadcházejících projektech. Rozhovořil se i o spolupráci s manželkou, která je též filmařka, a skloubení profesionálního života s tím soukromým. Na úplném konci také odhalil, že chystá zatím oficiálně neoznámený nový film právě s Larsem von Trierem.

(Foto: Manuel Alberto Claro, Instagram Cinergy Prague)