V žádném filmu pro děti by neměl být Lenin!
Z carského Ruska do amerických osmdesátek? Pro scénáristu a režiséra Blakea Harrise žádný problém. Sice není první, kdo se chytil “legendy” o přežití Anastázie Nikolajevny, jenže docela nevkusně. Žádný rodič nechce vysvětlovat vyvraždění rodiny cara Mikuláše II. nebo kdo je to Lenin. A kéž by neúcta k tragickým osudům byla to jediné, co můžeme filmu, určenému především pro mladé slečny, vyčítat.
Od prvních okamžiků je jasné, že velký rozpočet tu k dispozici nebyl, a jeho značná část navíc asi padla na práva k písni Time After Time. Ale pojďme k ději. Velkokněžna Anastázie si spolu se svou rodinou užívá bál i s velice věrohodným zpěvem malého sirotka (jedna z milionu absurdních scén), ale jen o pár minut později čelí útoku bolševiků. Díky pomoci kouzelníka Rasputina, který by si to klidně mohl rozdat i se Sarumanem, je přenesena v čase i prostoru někam do USA 80. let (proč, to se dozvíme na konci). Sice se zachránila jako jediná z rodiny, ale moc se netrápí tím, co… no víceméně ničím. Navíc si brzy najde kamarádku, která její neexistující chmury rozptýlí typickou osmdesátkovou zábavou. Anastázie je překvapená z existence televize a aktuální módy, což je ještě pochopitelné, jenže ji šokuje i houpačka nebo špagety, které začne jíst jako buran, protože příbor se do Ruska dostal nejspíš teprve před pár lety. Tyhle scény jsou v dnešní hyperkorektní době až šokujícím způsobem urážlivé, protože Anastázie mohla být klidně tak teleportována z pravěku.
Dospívající slečna Megan nemá žádné kamarády, a tak když najde ve křoví dívku s ruským přízvukem oblečenou v princeznovském kostýmu, hned se s ní rozhodne spřátelit a schovat ji v prázdném domě v sousedství. Podle toho, jak se v následujících dnech chová, to mohla být klidně mimozemšťanka, Megan to ovšem netrápí. Sama se často chová dost arogantně a nesympaticky, takže nás ani nepřekvapí, že doteď neměla přátele. Holky společně jdou nakupovat, seznámí se s popovou hvězdou, které připadají úplně úžasné, zkouší zvedačku z Hříšného tance, slaví Halloween a vyměňují si náramky přátelství.
Míchá se tu snad stovka různých nápadů.Zatím je pronásleduje Rasputin, který je teď ovšem zlý, posedlý jakousi zlou čarodějkou, která ovládá i Lenina. Ne, prosím neptejte se nás proč, jak, neptejte se na nic. Rasputin, předtím laskavý a dobrotivý Anastáziin ochránce a pomocník rodiny, ji má nyní přivést zpět, nejspíš aby byla zlikvidována. Naštěstí, zaprvé, má hlavní hrdinka kouzelný amulet, který jí ukazuje, kdo je hodný a kdo zlý. Zadruhé, Rasputin nejspíš prodělal lobotomii, a tak se při pátrání po Anastázii neustále nechává něčím rozptylovat. Absolvuje módní přehlídku, tančí breakdance, hraje videohry, a nakonec se nechá přemoct na dětském hřišti.
Míchá se tu snad stovka různých nápadů. Jako by nestačilo cestování časem i přes půl zeměkoule, souboj dobra a zla, tématika přátelství, návrat do osmdesátek, prznění historických událostí, ujetý Rasputin, ještě se tu často a naprosto nevhodně zpívá. Herecké výkony jsou otřesné, i když musíme uznat, že nebylo moc co hrát. Režisér byl nejspíš většinou příliš zaneprázdněn vymýšlením dalších nápadů, než aby stíhal hercům říkat, co mají dělat. Dialogy jsou zoufalé, stejně jako jejich častá absence, a špatné triky i chabé kostýmy vyplývají z rozpočtu… Ale musíme vyzdvihnout, že nemáte nikdy šanci se nudit. Po zhlédnutí bude diváka ještě dlouho bolet za krkem, protože hodinu a půl v kuse musel nevěřícně kroutit hlavou.
Blake Harris se snažil natočit film pro děti, ale nevypadá to, že by nějaké dítě někdy v životě potkal. Všechny scény můžeme jednoduše rozřadit do těchto kategorií: urážlivé, bizarní, nevhodné a šílené. Pár nápadů tu asi bylo fajn, ale výsledek nás spíše donutí brečet, ať už zoufalstvím nebo smíchy. A fakt, že má jít o pohádku pro děti, tomu všemu dává korunu. V žádném filmu pro děti by neměl být Lenin! Pokud zbožňujete podobné naprosto nezvládnuté snímky, nenechte si toto dílo ujít.
„Ach Rasputine, škoda, že ten režisér neví vůbec nic o historii…“
Děti si prý zvykají rychle!
„A breakdance neumíš, táto?“
Anastasia: Once Upon a Time
Blake Harris se snažil natočit film pro děti, ale nevypadá to, že by nějaké dítě někdy v životě potkal. Všechny scény můžeme jednoduše rozřadit do těchto kategorií: urážlivé, bizarní, nevhodné a šílené. Pár nápadů tu asi bylo fajn, ale výsledek nás spíše donutí brečet, ať už zoufalstvím nebo smíchy. A fakt, že má jít o pohádku pro děti, tomu všemu dává korunu. V žádném filmu pro děti by neměl být Lenin! Pokud zbožňujete podobné naprosto nezvládnuté snímky, nenechte si toto dílo ujít.
- Hodnocení