Až vyjde měsíc / Moonrise kingdom – recenze
Svět psychických potíží nebyl nikdy roztomilejší.
Skautský tábor zasazený do prostředí plného pestrých barev nám už na začátku slibuje dobrodružství plné představivosti a dětské hravosti. Hlavní hrdinové však musí o své veselí těžce usilovat. Depresivní sirotek Sam (Jared Gilman) a dysfunkční Suzy (Kara Hayward) si chtějí žít svými introvertními životy a dělat společnost jen sobě navzájem. Jenže to jim nechtějí dovolit nechápaví dospělí. Ještě že je tu laskavý Bruce Willis…
Wes Anderson dokázal v Až vyjde měsíc skvěle představit osudy dvou lidí, které jsou vlastně silně dramatické, ale v atmosféře kýčovité pohádky a komedie není takřka možné mít o ně strach. Na druhou stranu je musíme litovat.
Technická zručnost režisérova řemesla je plně podřízena dětinské hravosti. Celý grafický styl a občasné kousky s kamerou a střihem nejednou připomínají čistokrevný animovaný film. Hudba podtrhuje vše zásadní, na co se oba protagonisté soustředí – krásu krajiny, útěk do osamění i představivosti a chuť prožít něco vzrušujícího.
Únik od nepříjemného světa nemůže být trvalý, ale je schopen člověku přinést alespoň na čas mír do duše. Až vyjde měsíc je jednak filmem o takovém úniku, jednak může být sám pro své diváky báječným pročištěním hlavy. Přeplácanost a kýčovitost je možné prominout jen v několika málo případech, a to tehdy, jsou-li použity úmyslně a inteligentně, což je rozhodně případ tohoto mistrovského kousku.
„Neviděli jste tady mrtvé lidi?“
Rande v přírodě
„Vylez, Méďo Béďo!“
Únik od nepříjemného světa nemůže být trvalý, ale je schopen člověku přinést alespoň na čas mír do duše. Až vyjde měsíc je jednak filmem o takovém úniku, jednak může být sám pro své diváky báječným pročištěním hlavy. Přeplácanost a kýčovitost je možné prominout jen v několika málo případech, a to tehdy, jsou-li použity úmyslně a inteligentně, což je rozhodně případ tohoto mistrovského kousku.